Dobré zprávy

Už týden náš dům připomíná válečné pole. S Tomášem spolu nemluvíme, vyhýbáme se pohledům a probíráme jen to nezbytné o péči o dítě. A to jen strohými větami.

Rozchod pod jižním sluncem: drama v Nových Jezerech Kateřina se vracela domů z dovolené, srdce se jí svíralo smutkem. Její manžel, Martin, jí celou dobu ani nenapsal.

Ahoj. Jmenuji se Adéla, je mi třicet let a žiju v Brně. Chci vám vyprávět příběh, který mě dodnes bolí u srdce, ale za svůj čin nelituji ani vteřinu.

Dnes jsem si konečně uvědomila, jak hluboko ve mně sedí ta bolest. Moji rodiče se rozhodli přepsat babiččin byt na mou sestru, a já zůstala prázdnýma rukama.

Ahoj. Chci se podělit o svůj příběh, ve kterém emoce ještě stále nevyprchaly. Možná mě někdo odsoudí. Jiný pochopí. Ale hlavní je, že to řeknu nahlas.

Můj bratr Jakub se oženil před šesti lety. Od té doby ani já, ani naši rodiče nevkročili do jejich bytu. Všechny svátky, narozeniny a rodinná setkání se

Jsi Alžběta. Odteď žiješ ve filmu.“ Eva už déle než hodinu vozila svou dceru večerní Prahou. Zastavily se v pár obchodech – ne aby něco koupily, ale jen

*Zápis do deníku* Už je to pár let, co jsme s Honzou začali chodit. Vztah šel pomalu, ale jistě. Byl pečlivý, starostlivý a snažil se, abych se cítila milovaná.

Jak rychle utekl život… A jak nenápadně jsme se stali zbytečnými pro vlastní děti. Marie Novotná byla vždy žena silná, sevřená, s tichým hlasem a laskavýma očima.

„Jen jsme chtěli sousedce pomoct, a místo díku jsme dostali udání. To je odměna?!“ — Minulý týden k nám přišel sociální pracovník, — vypráví pětatřicetiletá Jana.