Dobré zprávy

Jmenuji se Věra. Je mi devětadvacet let a už tři roky jsem vdaná za Jakuba. Máme pevnou, dobrou rodinu, vychováváme dcerku Elišku a snažíme se žít v klidu.

Jmenuji se Jana. Je mi třicet sedm let, jsem vdaná, mám maminku, které je šestapadesát, a babičku — babičku Ludmilu, které je už pětaosmdesát.

Ten den byla Věra úplně vyčerpaná. Celé dopoledne uklízela, prala, skládala hračky a myla podlahy. Konečně nahlédla do trouby – kuře s bramborami se krásně

Tak poslouchej, jsem jako mezi dvěma mlýnskými kameny – máma potřebuje pomoc a manžel kategoricky odmítá. Jdu se ti svěřit. Jmenuju se Jana, je mi devětadvacet let.

Vrátila jsem se domů… a čekalo tam na mě překvapení, které mě úplně ochromilo. Tereza se vracela do Prahy z dovolené – vytoužené, slunečné, plné šumu vln

Když jsem se vdávala za Tomáše, věděla jsem, že má dceru z předchozího manželství. Jeho bývalá, Lucie, nechala holčičku samotnou už před šesti lety – sbalila

Potkala jsem Daniela na večírku u společné kamarádky – charismatický, okouzlující, usměvavý, zdálo se, že září zevnitř. Tehdy jsem se poprvé opravdu zamilovala.

Jmenuji se Alžběta Nováková, je mi dvaašedesát let a žiju v Plzni. Mám jednoho syna – Jakuba. Před lety se oženil s Adélou. Zdálo se, že je to slušná dívka

Jmenuji se Věra Svobodová, je mi dvaašedesát let a už několik let se trápím myšlenkou, že jsem v životě vlastního syna cizí osobou. A všechno kvůli jeho

Dnes jsem se rozhodl zapsat si příběh, který mi nedá spát. Jakoby mi osud hodil do cesty nejprve vzpomínky, pak bolest a nakonec naději.