Dobré zprávy

Alena nechtěla pomáhat dceři, protože ji kdysi nechala bez střechy nad hlavou. Celá vesnice ji odsuzovala. Jak by ne. Bydlí v pěkném domě, zatímco její

Jana seděla v kuchyni a upírala pohled na prsten s drobným kamínkem, který jí nedávno daroval Václav. “Jen tak,” jako vždycky.

Mé srdce bolí a cítím se strašně sama. Už nemám sílu bojovat, zatímco moje dospělé děti, pro které jsem obětovala všechno, na mě ani nevzpomenou.

Věra Nováková koupila na trhu v městečku Český Krumlov košík zralých, voňavých jahod a rozhodla se podělit o ně se synem a jeho ženou. Byl víkend, takže

No tedy. Jeli jsme na návštěvu k tchyni. No jistě. Bydlela v malé vesnici, v nenápadném domečku na samém kraji, za nímž se rozprostíral jen les, řeka

— Proč jsi mi to všechno řekla? — zeptala se Tereza tiše, neznámým hlasem. — Sama nevím, — odpověděla Jana stejně dutě. Chtěla pokračovat, ale zarazila

*Temná minulost a nová cesta* Dnes jsem se vrátil z práce do našeho bytu v klidné čtvrti ve Vršovicích. Otevřel jsem dveře klíčem a zůstal stát v předsíni jako přibitý.

Babička: přijde, pohraje si s dítětem, odejde. Já: vař, uklízej, bav se. Jsem na pokraji sil. Každý víkend se mění v nekonečný maraton, kdy musím být dokonalou

Můj malý byt je útulný, s květinami na okně a starým křeslem, které miluju. Po svatbě jsme se s Tomášem rozhodli bydlet tady a já si myslela, že to bude náš malý ráj.

Náhoda v podobě kytice Libuše seděla sama ve svém malém bytě v Příbrami, když ticho přerušil zvonek u dveří. Neochotně vstala z gauče a podívala se přes kukátko.