Dobré zprávy

Larisa spěšně rozkládala ubrousky a připravovala příbory. Dnes měl narozeniny její manžel – Aleš. Sice to nebylo kulaté výročí, ale i tak důležité.

Svatba se nekonala. Ženich k nevěstě nedorazil. Kolik dívek od malička sní o bílých šatech, květinovém věnečku, o mrazení v zádech při slovech „prohlašuji

“Promiň, Soňo, ale teď bude bydlet u vás…” Soňa a Standa celé dopoledne hrabali na zahradě. Listí ze stromů neustále padalo, dvůř byl pokrytý

Před svatbou mě nosil na rukou, a poté – jako by mě přestal milovat. Když jsem poprvé potkala Jakuba, měla jsem pocit, že jsem vyhrála jackpot.

Dárek, který nepadl Jakub přišel z práce nadšený. Ani si nesundal bundu jako obvykle, hned od dveří zavolal: “Miláčku, jsem doma!”

Jakub se vracel z práce, když mu zazvonil telefon. Letmo se podíval na displej – volala maminka. „Synku, kde jsi?“ Hlas Aleny Vladimírovny zněl tak šťastně, že se muž lek.

Když jsem si brala Jakuba, myslela jsem, že všechno bude v pořádku. Byli jsme mladí, zamilovaní, plní plánů. On studoval na ČVUT, já dokončovala pedagogickou fakultu.

Eva ještě spala, když v tichu sobotního rána zabušil na dveře naléhavý zvonek. Leknutím se posadila na posteli. Kdo by chodil takhle brzo?

„Podvádíš mě?“ — a všechno se začalo řítit do pekel Jarmila se vrátila domů pozdě večer. Sundala kabát, vyndala z tašky koláč, který přinesla z práce

Marek a Eliška měli svatbu. Hosté se začali scházet už od rána, šaty, šampaňské, hudba. Všechno, jak má být. Markova maminka, Alena Václavovna, přijela