Eva ještě spala, když v tichu sobotního rána zabušil na dveře naléhavý zvonek. Leknutím se posadila na posteli. Kdo by chodil takhle brzo? Žádné návštěvy nečekala.
Když otevřela, zůstala jako opařená – na prahu stály její kolegyně z práce – Tereza, Barbora a Michaela. V Terezině ruce byl termos, Bára držela krabici s buchtami.
„Co tady děláte?!“ vyjekla Eva. „Dneska je přece víkend!“
„Právě proto jsme tu,“ prohlásila Tereza a vkročila dovnitř, jako by to byl její byt. „Kde máš Aničku?“
„Spí… Co se děje?“
„Nic se neděje. Balíš ji i sebe. Jedete s námi na chatu. Náměty nebereme.“
Eva zůstala jako sloup. Nerozuměla. Jet? Teď hned? Na chatu?
„Ale já vám v práci říkala, že nemůžu…“
„A my víme proč,“ řekla Bára tiše. „A je nám líto, že jsme si toho dřív nevšimly.“
Eva zbledla.
„O čem to mluvíte?“
„Víme vše, Evo. Že po rozvodu táhneš dítě sama, že tvůj ex neplatí výživné, že ze všech sil sháníš věci do první třídy, sama jíš naposledy, a přesto si nestěžuješ.“
Eva mlčela. V krku jí uvázla knedlíková záplata.
„Já… nechtěla jsem naříkat. Myslela jsem… že to zvládnu…“
„A zvládáš,“ skočila jí do řeči Michaela. „Ale zvládat neznamená přežívat. Jsme kamarádky, Evo. A kamarádky nenechají kamarádku padnout na dno.“
„Všechno jsme zařídily,“ pokračovala Tereza. „Chata je za nás. Jídlo, cestu, odpočinek – to máme my. Ty přibal jen sebe a Aničku.“
Eva sklopila oči. Bylo jí trapné. Přijímat pomoc je těžké. Ale ještě horší je mlčky se topit.
„Ale… já ani nemám věci…“
„Máš nás,“ utrhla se Tereza. „Bára přivezla oblečení po své dceři. Všechno jako nové. Bude se Aničce hodit do školy.“
„A ještě jsme ti sehnaly školní potřeby,“ ozval se Jakub, který právě vešel s taškou v ruce. „Psací potřeby, sešity, pastelky. Všechno, co bude potřebovat.“
„Já… nevím, co říct…“
„Nic neříkej,“ objala ji Michaela. „Prostě věř, že sis nezasloužila jen těžkosti. Zasloužíš si odpočinek, péči a podporu.“
Za dvě hodiny už autobus s veselou partou vyjížděl z Prahy. Anička seděla Evě v náručí a mačkala nový aktovku. Eva zírala z okna a svírala v dlaních termosku s čajem. A poprvé po dlouhé době jí bylo u srdce teplo.
S mužem jí štěstí nepřálo. Ale jak se ukázalo, měla neuvěřitelné štěstí na lidi kolem sebe.