Dobré zprávy
Složité břemeno svobody
0259
**Těžká svoboda** „Ireno Pavlovno, neviděla jste modrou složku s dokumenty? Nechával jsem ji na nočním stolku v obýváku!“ Hlas Jakuba se třásl úzkostí.
Dobré zprávy
Nevlastní matka a skutečná láska: Příběh k nezapomenutí
089
Jmenovaná máma a skutečná láska: příběh, na který se nezapomíná Katka přijela na vesnici pozdě večer. Jakmile otevřela branku, uviděla matku, jak sedí
Dobré zprávy
Sestra mě zklamala v nejtěžší chvíli – už nejsme v kontaktu.
0567
— Ahoj, Natálko! — řekla veselě Eliška, když vytočila číslo. — Chtěly bychom k vám o víkendu přijet! Můžeme? — Ahoj… — zněla chladná odpověď.
Dobré zprávy
Pod dubem nalezeni: Jak se z dvou chlapců stali naši synové
055
Našli pod dubem: jak se dva kluci stali našimi syny „Teď máme dva nové děti. Našel jsem je v lese pod starým dubem. Budeme je vychovávat jako vlastní,“
Dobré zprávy
Rozhodla se sama za sebe
02k.
— Proč ještě nejseš oblečenej? — Stála ve dveřích a sotva potlačovala podráždění. — Nevíš, co je dnes za den? — A co je? — Aleš ani neodtrhl oči od televize
Dobré zprávy
Nečekané setkání na pobřeží
049
Náhodné setkání u řeky Anna se svým manželem a dcerou se rozhodli změnit svůj život od základu – přestěhovali se z hlučného města do poklidné vesnice.
Dobré zprávy
Když se láska ukrývá v misce polévky
061
Seděla jsem u kuchyňského stolu a sledovala ho, jak pomalu jí polívku. Měl klidnou, až prázdnou tvář. Já stála naproti, hlas se mi třásl a slova padala jako kroupy.
Dobré zprávy
Západ léta: nový začátek
0110
Na sklonku léta: Nový život V malém městečku ukrytém v zeleni podhůří Krušných hor žila Alena, jejíž život byl dlouhá léta spjatý s místní tiskárnou.
Dobré zprávy
Když do domu vstoupí pravý kouzelník
080
Babička Jana seděla u kuchyňského stolu a pletla teplé ponožky — pečlivě, oček za očkem. V občance měla Jarmila Nováková, ale všichni ji znali prostě jako
Dobré zprávy
„Po návratu z práce našel cizince ve svém bytě“
0128
Přijel jsem z Německa do rodné Plzně pozdě večer. Jako vždycky jsem nejdřív zajel za matkou. Ludmila Václavovna mě objala pevně: “