Dobré zprávy
Kabelka, která změnila všechno: náhodné setkání po rozvodu a prázdnotě Alena se vracela domů z večírku. Seděly s kamarádkami trochu v kavárně, povídaly si o životě.
Dar záchrany: jak jedno setkání na zastávce vrátilo život mé dceři Když se nám s Jakubem narodila dcerka, všichni v porodnici nad ní žasli.
Telefon se mi třásl v rukou, když jsem vyťukával číslo. Srdce mi bušilo jako o závod. “Ahoj, Zuzko, udělal jsem, cos řekla! Nasypal jí to do kávy.
Dneska jsem si zase vzpomněla na všechno, co jsem prožívala. Řekla jsem jí: „Kdybys měla aspoň špetku cti, umyla bys po sobě nádobí. Jen jednou.
Dvacet let spolu. Dvacet let jednoho příjmení, jednoho bydliště, jedné cesty do práce. A teď – oddělené stravování. Ne jen různé pokrmy – různé ledničky.
Věra pracovala na poště ještě z dob, kdy se známky lepily jazykem a dopisy voněly kolínskou. Lidé se měnili, technologie pokročily, ale ona zůstala věrná
„Moje snacha neumí ani uvařit čaj. A její jídlo je přímo děsné,“ povzdychne si tchýně, zatímco loupá brambory a plní je do sklenic. „Proč loupáš tolik
Pozdní mateřství: jak jaro připomnělo hřích, na který nelze zapomenout Jana nikdy zvlášť nechtěla druhé dítě. S Honzou už měli sedmiletého raubíře a vracet
Jana dlouho přemlouvala manžela, aby s ní jel na vesnici k její prababičce – Anně Matějové. Starouška žila sama v malé chaloupce na okraji vesnice, nedávno
Stín zapomenutého dopisu: jak jediné pozvání prolomilo dvacet let ticha Věra pracovala na poště přes třicet let. Za tu dobu prošly jejíma rukama tisíce









