Dobré zprávy
Řekla mi, že na Pražském týdnu módy nemám co dělat — ale právě kvůli mně tam všichni byli
019
Asi už na Pražském týdnu módy pustí každého, pronesla žena hlasitě, aby ji zaslechli všichni fotografové u sametového lana. Stál jsem u zadního vchodu
Dobré zprávy
Nevzhledná Gábina
046
– Bože, tohle je jako chlap? Vždyť to je nějaký omyl! Copak Hana sama nevidí, za koho se chce vdát? Malý, nic moc, ošklivý jak noc!
Dobré zprávy
Studentka omylem nasedla do cizího auta a ani netušila, že patří českému miliardáři.
0173
Ten večer jsem už opravdu sotva stála na nohou. Pamatuji si, jak jsem tehdy měla za sebou dvě směny za sebou v univerzitní menze, do toho učení na tři
Dobré zprávy
Řekla mi, ať se rozloučím se svým vlastním domovem… Ale nevěděla, že její syn právě stojí ve dveřích
097
Rozluč se s tímto domem, Zuzano. Karolína Mašková to pronesla tak klidně, že jsem v první chvíli myslela, že jsem ji špatně slyšela. Stála ve velké hale
Dobré zprávy
Děkuji za tátu
047
Děkuji za tátu – Co říkali na policii? zašeptala Lucie, když maminka položila mobil na stůl. – Nic moc, – odpověděla Antonie Němečková
Dobré zprávy
Osm let mi manžel zakazoval navštěvovat rodiče v jejich malebné vesnici na českém venkově.
0105
Osm let mi manžel zakazoval navštěvovat dům jeho rodičů v jedné malé české vesnici. Dveře se zabouchly tak prudce, až se skla v okně zachvěla.
Dobré zprávy
Letní horko. Kateřina
029
Vedro. Kateřina Tomáš a Lucie se vzali až dva roky po tom, co se seznámili. Naštěstí k tomu svému štěstí šli hrozně opatrně, pomalu a rozvážně, jako by
Dobré zprávy
Letní horko. Kateřina
011
Vedro. Kateřina Poznali jsme se s Olegem před dvěma lety a brali jsme se až po dlouhém, opatrném sbližování. Šli jsme na to velmi rozumně, obezřetně snad
Dobré zprávy
Stážistka se chlubila, že její manžel řídí celou nemocnici — dokud jsem ho nepozvala dolů na oddělení
059
Tvář stážistky zbledla v okamžiku, kdy jsem do telefonu pronesla: Petře, můžeš prosím přijít dolů? Zdá se, že tvoje žena právě na mě vylila kávu.
Dobré zprávy
V deseti letech řekl jednu větu — a nikdo ji nebral vážně. Protože dospělí si často myslí: děti mluví „hezky“ — a stejně na to zapomenou.
028
Bylo mi deset, když jsem řekl jednu větu a nikdo ji nebral vážně. Dospělí si často myslí, že děti mluví hezky, a pak na to zapomenou. Ale Štěpán nezapomněl.