Ten příběh se stal dávno v jedné z nejdražších ulic v Praze, kde bylo pod nohama slyšet podrážky naleštěných bot, po rukou se třpytily kožené kabelky a kolem kráčeli lidé, kteří si nevšímali nikoho mimo svou třídu. U chodníku stála černá Škoda Superb, motor tiše běžel a její majitel hlasitě zvedal hlas do telefonu na zahrádce kavárny. V tu chvíli vypukl zmatek.
Do ulice vtrhl pětiletý chlapeček v špinavém tričku a s kbelíkem téměř větším než on sám. Bez zaváhání chrstl špinavou vodu přes naleštěné dveře auta. Bláto potřísnilo lak a okna. Hosté kavárny oněměli a mobily se najednou zvedaly vzhůru. Bohatý muž se otočil vztekle dozadu. CO JSI UDĚLAL?! rozkřikl se. Chlapec stál nehnutě, kbelík svíral v ruce. Spodní ret se mu chvěl, ale pohledem neuhýbal. Zastavil jste se na mojí mamince.
Nastalo hrobové ticho. Ani auta nevydávala zvuk. Muž zmateně zamrkal. cože? Malý ukázal na obrubník. Všechny kamery najednou zabraly dolů. Pod předním kolem byly rozmačkané čerstvé květiny. Uvízlá kabelka, napůl vmáčknutá pod pneumatikou, měla utržený pásek. Lidé si šuškali. Řidič ustoupil, najednou zbledlý. Nevšiml jsem si začal koktat boháč. Chlapcův hlásek se zlomil. Prodávala květiny. V muži se cosi pohnulo. Klesl na koleno k přednímu kolu a jemně tahal rozmačkanou kytici pryč. Tu zahlédl náramek zachycený u pneumatiky. Ruka mu zůstala stát ve vzduchu. Zvedl náramek a barva se mu z tváře vytratila. Ne Aničko? zašeptal.
Chlapec na něj hleděl, teď už se slzami ve očích. Znáte moji maminku? Dřív než stačil odpovědět, pomalu se zevnitř auta otevřely zadní dveře. Ozval se slabý ženský hlas: Leo? Oba, chlapeček i muž, se otočili zároveň. A i všechny mobily přestaly nahrávat, protože v tu chvíli nikdo nedýchal.
