„Podívej se na sebe!“ – zakřičel muž a popadl kufr. – „Tlustá krávo! Nenávidím tě!“
Na světle modré látce jeho oblíbené košile se skvěla drzá červená skvrna. Rtěnka. Nebyla její.
„Terezo, proč? Co jsem udělal špatně?“
„Jsi prostě hlupák!“ – procedila mezi zuby a on práskl dveřmi.
Odcházel za milenkou, jistý svou beztrestností. Netušil, že už vykročil na cestu, ze které není návratu.
Jejich příběh kdysi začal jako pohádka. Seznámili se v kanceláři – mladí, plní nadějí a snů. Láska, svatba, společný život. Pak přišly roky léčby, nekonečné slzy a nakonec narození malého Víta. Oči jako otec. Černé vlasy, stejně jako jeho.
Ale po porodu se všechno změnilo. Terezino tělo už nebylo jako dřív. Věnovala se synovi, zatímco Jakub zůstával v práci stále častěji dlouho do noci. Nejprve tomu nechtěla věřit. Ale když poprvé uviděla rtěnku na jeho košili, její svět se zhroutil.
„Dost! Už s tebou nemůžu žít!“ – pobíhal po pokoji a házel věci do kufru. – „O rozvodu si promluvíme později!“
Stála jako zkamenělá. Jen tiché slzy jí stékaly po tvářích.
„Budu platit alimenty, ale pro cokoliv jiného mi nevolej!“
„Jakube, prosím! Kvůli našemu synovi!“
„Nepoužívej dítě proti mně!“ – podíval se na ni s odporem. – „Podívej se na sebe! Tlustá, zanedbaná. Jsou ženy, které porodí a zůstávají štíhlé! Fuj! Odporné!“
Každé slovo bylo jako nůž do srdce. Dívala se, jak odchází, aniž by se ohlédl. Navždy.
Rozvod. Alimenty. Prázdnota. Její matka jí pomáhala se synem, ale bolest a ponížení ji neopouštěly.
Den za dnem. Začala se o sebe starat. Sport. Nový účes. Hezké oblečení. Úsměv. Poprvé po dlouhé době se podívala do zrcadla a znovu poznala samu sebe.
A pak přišel Michal. Kolega, který ji vždy podporoval. Jeho pohled byl vřelý, jeho ruce – spolehlivé. Poprvé pocítila, že ji někdo oceňuje ne kvůli jejímu vzhledu, ale kvůli její duši.
Svatba byla skromná, ale upřímná. Michal jí nikdy nevyčítal její vzhled, ani když druhé těhotenství opět přineslo několik kilogramů navíc. Miloval ji. Takovou, jaká byla.
A Jakub?
Život si z něj udělal legraci. Jeho nová žena také porodila. A také přibrala. Stejná slova, která kdysi bodala do Terezina srdce jako dýky, se nyní ozývala v jeho vlastním domě.
„Tlustá krávo! Jak ses mohla takhle zanedbat?!“
Jednoho dne jí o tom řekli jejich společní známí. Jen se usmála. Bumerang se vrátil.
A jí to bylo úplně jedno.
