Po tréninku se Lada spěle vracela domů, slíbila manželovi, že uvaří uzený kapr. Když otevřela dveře bytu, našla Petra, který seděl u kuchyňské linky a pomalu sáhl po skleničce bílého vína.
No jo, jednou se to všechno splete, říkáš? zamumlal Petr a zvedl obočí. Měl jsi trpělivost, abys mě čekala? Připravím ti třeba předkrm
Nepotřebuju, posaď se, musíme si promluvit
Ladu takového manžela nikdy neviděla byl ztracený, zklamaný, jako by se v něm rozplynula poslední jiskra. Bože, co se stalo? šeptala sama sobě.
Ani nevím, kde začít Přiznávám, že moje sekretářka Katka je těhotná se mnou, a já k ní odcházím řekl, oči zčervenalející se ve stínu podsvětí kuchyně.
To je přece jako z hororové melodramy! zasyčela Lada. Jak dlouho už to trvá?
Asi rok. Hned, jak přišla, začala mi věnovat pozornost, jsem se nenechal odolat. Je mladá, krásná, veselá připomíná ti tvé vlastní mládí. Zamiloval jsem se jako chlapec! Chtěl jsem ti to říct, ale chyběla mi odvaha, nechtěl jsem tě zranit
A teď už není kam utéct, brzy budeme rodiči. Vždy jsem chtěl vlastní dítě… Tvůj Tomáš mi připadá jako syn, ale není z krve. Potřebuji dědice, abych mu předal svůj obchodu. S Katkou se cítím mladší Možná mě dopadlo střednívěkové krize, slyšela jsi o tom?
Vím, je to podlost, ale neodškrtnu ani tebe, ani Tomáše. Byt, auto, vše vám zůstane, budu vám pomáhat penězi, neboj se. Školu zaplatím, jak jsem slíbil. Už mám nový dům, Katka je na něj zapsaná, bude matkou mého dítěte.
Rozumím, Petře, těžko odolat takové Krásce jako Katka, a ty jsi přece pořád pravý muž A dítě nesmíš opustit to je čestné. Díky za finanční podporu, neodmítnu ji, chci si konečně něco dopřát, začít cestovat, žít pro sebe.
Kdy se stěhuješ? Možná ti pomůžu sbalit věci?
Petr se na Ladu díval zmateně, jako by vnímal jen tichý dech snů. Žádné hádky, žádné výbuchy jen podivná klidnost.
Sbohem, milý, díky za roky, co jsme spolu prožili. Život má vlastní scénář Možná najdu novou lásku a budu šťastná s jiným mužem. Pospěš, Katka už určitě čeká, myslím, že si už v tohle zapojila háček
Petr rychle popadl kufry, nepříjemně se usmál a zmizel v výtahu.
Když se dveře zavřely, Lada zamířila do kuchyně, vytáhla z mrazáku láhev šampaňského, otevřela ho, naplnila vysoký skleněný pohár a vypila ho celým. Manžel ji opustil jak absurdně tichá a přesto hlasitá byla ta scéna.
Nikdy by si to nevyčítala. Roky žili v klidu, sice nebyla žádná divoká vášeň, ale byla tam přilnavost, zvyk, úcta.
Tak ať už nic nezůstane, co by se štípalo, řekla si. Nový život, nová pravidla! Najdu něco, co mě naplní, a on mi bude dál platit. Peníze jsou jako mosty s nimi se otevírají další možnosti. Musela si zvyknout na roli odhozené.
A tak se Lada ocitla v víru nových podnětů. Přihlásila se na taneční kurzy, chodila po práci. Víkendy trávila v muzeích, v kině, na posilovně. Měla společnici sousedku Irku, osamělou starší ženu, která ji s radostí doprovázela na výletech.
Tomáš studoval ve druhém městě, přicházel jen zřídka. Lada byla sama se sebou. Vařila jen to, co měla ráda, ne přizpůsobovala se nikomu. Dělala, co ji bavilo, a nic jí nebránilo. Nový muž se neobjevoval v jejím snu, a tak byla spokojená i sama.
Rozvod proběhl tiše a pokojně. Na chodbě soudní budovy zahlédla Katku, krásnou jako z letního obrazu co říci, vkus manžela Petera měl zřejmě i nadále dobrý.
Petr posílal každý měsíc peníze, jak slíbil. Lada mu byla vděčná za takovou štědrost. Věděla, že má podnikání v prosperujícím stavu a může ji a Tomáše bezbolestně podpořit za roky společného života. Katka o tom pravděpodobně nevěděla, jinak by to nevyznala.
Uplynul rok. Lada žila jako dříve tance, posilovna, pár výletů do zahraničí. Pomoc od Petra však zmlkla, a Lada se cítila nepříjemně ptát proč. Pravděpodobně Katku to zadržela. Nicméně Tomáš už vydělával, studoval na univerzitě a mohl platit své školní výdaje. Výdělky stačily na vlastní potřeby.
Jednoho odpoledne nechtěla nikam spěchat. Lada si uvařila uzeného kapra, uvědomila si, že nemá chléb, který milovala. Vyběhla do pekárny a narazila na Petra.
Petře, co tu děláš?
Lado, zdravím. Žiju tady nedaleko Koupil jsem si byt.
To je novinka! A Katka? Dítě? Co se narodilo?
Dívka No, taková historka… Katka byla nastražená konkurentem. Získala si mé důvěry, zamiloval jsem se, a pak chtěla ode mě přepsat podnik na sebe, bála se, že mě opustím a zůstanu na nic
Po narození dcery jsem v hněvu všechno na ni přepsal. Zanechal jsem si malý účet, o kterém nic neví. Nakonec mě vyhodila. Dívka nebyla moje, podnik odešel konkurenci A tak jsem skončil v prasklé situaci. Všechno to připomíná špatnou melodramu.
Koupil jsem byt, našel práci, nestýská se po starém životě. A už ti nemůžu pomáhat Promiň, možná tě to zrazuje, ale takový je můj osud.
Lada mu připadala soucít. Vypadal, jako by se ztratil ve slepých ulicích snů Katka byla podvodnice! Všechno, čím se snažil, bylo jen dým.
Bláznivec, Petře! Pojď ke mně, uvařila jsem kapra, tvého oblíbeného
Seděli spolu v kuchyni, kde roky setkávání naplnily vzduch vůní, a povídali si o novinkách. Už nebyli manželé, jen dva stíny minulosti, které si mezi sebou šeptaly.
Občas si zavolali, ale žádné sliby o znovusjednocení. Každý šel svou cestou. Lada poznala na tanci nového muže, provdala se a byla šťastná.
Petra pozvala na svatbu, přišel a byl radostně překvapen, že bývalá má nový život. Na svatbě se seznámil se sestrou ženicha Šest měsíců po tom už Lada s novým manželem tančila na jeho svatebním stole.
Život je přece jen nepředvídatelná věc! Nenechat se zhroutit, nechat se překvapit, co přijde. Nikdy nevíš, co se stane stačí žít a radovat se z každého dne.
