Proč neotevíráš dveře?
Nechci! A nebudu. Hosté by měli předem dát vědět, a už vůbec nešplhat po skříních, ledničkách a šatnících.
Cože? To je přece moje matka! Přišla ke mně!
Tak ji přijmi, ale ne v mém domě.
V té Vítězslavě se s mojí mámou dobře domluvila.
Kdybych teď začala počítat, v čem je můj bývalý lepší než ty, oba bychom se zčervenali.
O sobě ani nejsem jistá, nervózně přerušila Bára, otírajíc kuchyňský stůl. Když se s Vítězou tak dobře bavili, proč jsi se s ní rozešla?
Vít se naštvaně odvrátil a zamyšleně pohlédl z okna.
No, znáš tu naši historii
Vím. Tak mi už nevyprávěj o své Vitézslavě, přerušila Bára. Jinak se stanu tvou další bývalou.
Bára už byla připravena na radikální opatření.
S Viktorem se seznámila skoro před rokem na společném večírku. Znala i tu Vítězslavu, i když nebyla moc blízko. Vytáhla Vítovi i Vítězslavu, a pak se během několika měsíců ztratila ze všech radarů.
Jednou Vít, pod mírnou záchvatem, řekl, že se s Vítězslavou rozešel po tom, co ji přistihl při nevěře. I slzu neudržel.
Báře to připadalo roztodivné: muž se neotáží před emocemi, váží si lásky. Něco v ní zaklaplo, chtěla zúročit soucit a útěchu.
Věděla, že něco je spíš mateřský instinkt než ženský zájem, ale stačilo to, aby se mezi nimi rozběhl vztah.
Všechno začalo vřele. Vít ji po práci vyzvedával, vozil domů, denně posílal roztomilé zprávy a ptal se, jestli se dobře oblékla. Bára se cítila obklopená péčí.
Poprvé se znepokojila, když jí psala Vítězslava.
Ahoj. Slyšela jsem, že chodíš s Viktorem. Není to moje věc, ale buď s ním opatrnější. Mají tam totiž neodmyslitelný duo s matkou.
Bára to poznamenala, ale považovala to za drobnost. Láska a takové překážky se přece dají překonat. Když měl Vít problémy s jednou ženou, neznamenalo to, že to bude stejné s další.
Ahoj. Myslím, že si to vyřešíme sami. Díky za varování, odpověděla Bára.
Nechtěla dál tahat ten dialog, protože se jí zdálo, že by to Vítovi nesedělo.
Vít se ale o její komfort vůbec nezajímal.
Když jeho matka, Magdaléna Pavlovna, poprvé přišla bez předchozího oznámení, Bára zareagovala téměř klidně. Možná oba nechápou, jak nepříjemná tato situace je. Nakonec je pravděpodobně jen o tom, že matka chce vidět, s kým její syn žije.
Bára poslala Vítovi povědět, a sama se v rychlosti svázala do culíku, obula si šlépěje a, se spícíma očima, vyšla vstříc možným tchyni. V tom okamžiku však už prohlížela šuplíky v komodě v obýváku.
Ahá, všechno je zamíchané, řekla Magdaléna s úsměvem. A později budete mít ponožky nedopárované. Bářko, pojďme snídat a já tě naučím, jak správně složit prádlo, aby se nic nepřehnalo a neztratilo.
Místo dobrý den to znělo spíš jako zdravím vás Bára se cítila zmatená, protože cizí žena tak nenuceně pátrala po její spodní prádlo v jejím domě. Zdálo se jí to hrubé.
Ale odpovídat hrubostí na hrubost hned na začátku vztahu se nezdálo správné, tak to snesla.
Ach, dítě, to jsou ti tvé pytlíky pod očima! soucítivě pokračovala Magdaléna. Musela bys mít okurkové masky. Nebo radši prohlédnout ledviny. Mám kamarádku
Bára se usmála, přikývla a předstírala, že ji opravdu zajímají cizí zdravotní problémy. Ve skutečnosti toužila co nejdříve zakrýt hlavu polštářem, protože byl už osm hodin ráno a byl to den volna, který si včera vědomě prodloužila, aby si dopřála delší spánek.
Magdalénina návštěva se protáhla až do večera. Bára dostala tunu výčitek a cenných rad, jak správně zalévat květiny, umývat vanu a otírat lžíce. Dokonce si mohla něco vyzkoušet. Cítila se jako vymačkaná citronem. A během celého toho Vít ani jednou nepomohl, ani nenapověděl své matce, že by chtěli chvilku klidu.
Poslouchej, tvoje matka je vždy tak aktivní? zeptala se Bára opatrně před spaním.
Měla ráda velkou rodinu a blízké vztahy, ale chtěla mít trochu prostoru.
No, taková je. A co? Prostě chce kamarádit, odšoupnul Vít. Dříve jsme s Vítězslavou bydleli u ní, bylo to dost pohodové. Teď jí tu samotě nudí.
Doufám, že nebudeme žít ve třech, povzdechla si Bára.
A v čem je problém? Jsi proti mojí mamince? zareagoval Vít. S Vítězslavou byla kamarádka, všechno bylo v pohodě.
Bára mlčela. Vítězslava byla o osm let mladší, ráda se přibližovala lidem a opravdu si s matkou rozuměla. Asi znala všechny Magdaléniny kamarádky jménem i diagnózou, dokonalou prací ložního prádla a pečením koláčů podle tchyniny receptury.
Ale Bára si takové štěstí nepřipravovala. Už měla svých pár životních zkušeností a byla přesvědčená, že čím méně cizích lidí zasahuje do vztahu muže a ženy, tím lépe. Vít měl však jiný názor.
Moje máma je moc společenská. S kýmkoli najde společnou řeč.
Jasně, jen ne všichni budou nadšený, chtěla Bára říct, ale raději to nechala být.
A pak to bylo horší. Magdaléna přišla i druhý den, hned ráno, a tentokrát udělala kontrolu ledničky.
Vejce? Vítovi jsem připravovala jen křepelčí, jsou zdravější pro muže, prohlásila důstojně. Police jsou trochu špinavé přece to budete jíst. Barto, umyješ je
Vlastně vůbec nejím přímo z polic, pomyslela si Bára.
Pak je umyjeme, Magdaléno Pavlovno, slíbila. Dneska chceme odpočívat. Víkend je přece takový
Vít mezitím v pohodě spal, zatímco Bára musela snášet a baví se matkám.
Přesně tak! Víkend je dnem na vaření a úklid, prohlásila nekompromisně. Vezmi houbičku a utěrku. Příští víkend tě naučím připravit maso v koláči, jak Vít miluje. Lízat si budeš prsty!
Bára ztuhla, ruce složila na prsa. Nemusela už druhý den běžet po cizích pokynech.
Magdaléno Pavlovno, můžete si zapsat můj telefon? Abychom se domluvili před návštěvami. Jinak si už mohu naplánovat jiné víkendy.
Volat? Nemohu už přijdou k synovi? zarmouceně přimhouřila oči.
Ale jak, můžete. Jenže váš syn teď bydlí s manželkou. Bylo by hezké, kdybychom se vzájemně respektovali.
S Vítězslavou jsme žádné problémy neměli, poznamenala Magdaléna s úšklebkem.
No, moje bývalá matka také neprobouzela brzy ráno, přerušila Bára. A přinášela třešňové koláče. Chcete recept?
Magdaléna se zarudla, na čele se jí zvedl záhyb. V očích se mihotaly jiskry hněvu.
Barto, dobře promysli. V naší rodině nocní sova denní nečte.
Po tom Magdaléna odešla, ale v Bářině srdci zůstala hořká stopa. Nevěděla, co dál. Vít ji neslyšel, jeho matka se chovala, jako by přišla k ní domů. A hlavním těžkým duchuem byl Vítězslavina přítomnost.
A Vítězslava měla nejlepší knedlíky její matka ji učila, mohl Vít neúmyslně říct při večeři.
No, ať tě i ona učí, pak mi budeš i vařit.
Bára tušila, že Magdaléna svému synovi něco nařizuje, ale nechtěla to rozvíjet. Chtěla tu otázku raději vymazat ze života.
Další měsíc uběhl v klidu, žádné návštěvy, ale pak se to opakovalo. Bára se opět probudila kvůli zvonku. Tentokrát se rozhodla rozhodně neotevřít.
Špatně? Možná. Ale není to hezké, když se po příchodu nepřimluví a přepadne se beze varování?
Po pár minutách se vchodovým koridorem objevil Vít, ospalý, rozmrzelý, až rozčílený.
Proč neotevíráš dveře?
Nechci! A nebudu. Hosté by měli dát vědět, a taky neškubat po šuplících, ledničkách a skříních.
Nemyslíš, že neotevřeš? To je přece moje matka! Přišla ke mně!
Tak ji uvítáš, ale ne v mojí chalupě.
Vítova výbuchová scéna zaslechla pravděpodobně i sousedé. Křičel Báře, že odmítá jeho matku, a tedy i jeho. Magdaléna zároveň křičela, že chce dovnitř. Nakonec Bára položila ultimátum.
Dost! Buď okamžitě odejdeš, vysvětlíš matce, co slovo host znamená, a pošleš ji domů, nebo se rozvedeme!
Vít si vybral druhou možnost.
Báře to moc neboli. Vystoupali z toho neřádně. Možná to tak i lépe. Žít s někým, kdo má v balíčku i příběhy o bývalých a vtíravou matku, rozhodně nechtěla.
O několik týdnů později se Báře dostala nečekaná zpráva. Vít měl novou milou. Řekl to jejich společná kamarádka z téže party.
Pracujeme spolu. Přestěhovala se k němu a jeho matce, ale už chce utéct. Prosím, představte se jí, usmála se kamarádka.
Opravdu? Za jakým účelem?
No, pokud věříš Vítově matce, jsi prostě dokonalá žena. Krásná, s charakterem a skvěle vaříš.
Mluvíme o Vítově matce a o mně?
Asi se ti líbí, že ti matka dává dobré rady tím, kdo už s Vítém nesídlí, povzdechla se.
Od té doby Bára poslouchala cizí názory, ale stále si zachovávala vlastní rozum a nebrala všechno k srdci. Také byla opatrnější vůči mužům, kteří neustále zmiňují své bývalé a jsou bolestně připoutáni k matce.
S takovým machónem život prostě nevyjde mamka vždy bude na první řadě. Možná to tak má být, ale v rozumných mezích. Souhlasíte?
Napište do komentářů, co si o tom myslíte, a dejte like.
Přátelé, pokud vás baví naše příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajk. To nás motivuje psát dál!
