Natálie Štěpánová, s vaším synem už nebudu žít, a tak mu to i řekněte, řekla Květoslava. A s kým budeš žít? Komu budeš potřebná s dcerou? V téhle vesnici nevidím řadu princů za plotem, poznamenala tchyně s úsměvem, který však nevypadá upřímně.
Květoslava sbírala věci své dcery. Vše, co měla, už zabalila do brašny jen to nejpotřebnější. Zbytek vyřeší později.
Její pohyby byly klidné a systematické vložila do brašny teplý overál malé Adélky a v duchu si udělala značku. Přibalila i boty další pár.
Už neplakala, vůbec se neznepokojovala po jedné bezesné noci se rozhodla, že s Kryštofem se musí rozvést.
Když se Kryštof vrátil domů, zabořil se do ložnice a když v ní nenašel manželku, rozepnul dveře do dětského pokoje. Květoslava předstírala, že spí.
Ráno, když Kryštof míval do práce, opět se zastavil před pokojem Adélky. Zdržel se, váhal, ale neodvážil se vstoupit odložil rozhovor s manželkou na večer.
Ale rozhovor už nikdy nepřišel, protože Květoslava během půl hodiny zavolala taxi a s dvouletou Adélkou odjela k rodičům.
Po tom, co se včera stalo, ani s Kryštofem nechtěla mluvit, natož ho vidět.
Zvyklá na to, že přichází pod mouškou každé pátky, už si na to zvykla. Včera byl ale středa. Navíc ráno Květoslava žádala manžela, aby přišel dříve a poseděl s dcerou, dokud se nesetká se svojí kamarádkou Věrou Věra slíbila, že najde práci na dálku.
Nenechala Adélku na Kryštofa v takovém rozpoložení, a tak zavolala Věře a požádala, aby schůzku posunula. Kryštofovi to nelíbilo:
Komu to voláš? O jaký schůzku jde? zakřičel na Květoslavu.
Mluvím s Věrou. Domluvili jsme se setkat, ale nemůžu tě nechat samotnou s Adélkou.
Proč ne?
Podívej se do zrcadla na koho vypadáš. Jdi spát, zítra máš do práce, řekla Květoslava a zamířila do kuchyně.
Stůj! křikl Kryštof a chytil manželku za ruku. Co ti na mém stavu nevyhovuje? Dneska má Vítka narozeniny, posedíme s chlapci. Myslíš si, že jsem princezna? Já sám rozhodnu, kdy přijdu domů. Jasný?
Květoslava se snažila ruku uvolnit:
Pusť mě! Bolí to! Už jsi úplně mimo!
Šťouchla ruku, Kryštof se zachvěl a málem spadl.
No teda, to je! zakřičel a jeho pěst mu zasáhla do tváře.
Květoslava si sevřela tvář. Kryštof, zřejmě sám překvapený svým výbuchem, ruku pustil a snažil se něco říct. Ona se ale otočila a odešla k dceři.
Princezno! znovu zakřičel a vyšplhal z bytu.
Svou tchyně nazývala Květoslavu princeznou. Natálie Štěpánová ji hned nepřijala.
Jednaadvacet let a stále visíš na krku rodičů. Uč se! V mém věku už jsem měla první dítě a druhé už bylo na obzoru.
Manžel, dům, zahrada, hospodářství! A ona se učí! Princezna! Budete se s ní hádat, Kryštofe. Vyber si prostší ženu!
Rodiče Květoslavy také neviděli Kryštofa v nejlepším světle.
Květoslavo, kam spěcháš? Kryštof není poslední muž na zemi! Zamilovala ses? No, setkávejte se, můžete i společně žít, i když vím, že jsem k tomu skeptický.
Nezáručet se hned! Přemýšlej: jsi připravená strávit s tímhle mužem celý život? Podívej se na jeho rodinu. Pak se rozhodni.
A tak Květoslava rozhodla. Za půl roku pochopila, že její volba nebyla správná. Mohla jít, jenže nejprve se jí stydělo přiznat, že rodiče měli pravdu, a druhé, byla už v očekávání.
Příchod Adélky Kryštofa nezměnil. Stále se domníval, že všechny domácí povinnosti a péče o dítě jsou výhradně ženy.
Její špatné zdraví, dceřina nemoc a další neštěstí nebyly záminkou, pokud nebyla připravená večeře nebo uklizený byt.
S jedním dítětem ne zvládneš! Jak ostatní ženy všechno stíhají? Když já jdu do práce, ty už spíš!
Nemůže být, že za celý den ne najdeš čas zajít do obchodu a uvařit večeři, řekl Kryštof Květoslave.
Adélka má zoubky, huláká, a když ji mám v náručí, nedokážu vařit. Objednala jsem rozvoz. Můžeš si uvařit knedlíky? Nebo drž dceru, já ti připravím večeři.
Už žádné růžové brýle. Květoslava čím dál častěji vzpomínala, že matka měla pravdu, když radila neuspěchat svatbu a dobře si prohlédnout Kryštofovu rodinu.
Několikrát chtěla odejít, ale Kryštof sliboval, že se změní, a ona mu věřila.
Pak přišel včerejší den, kdy poprvé natáhl ruku k ní, a Květoslava pochopila, že už dál nesmí snášet.
Ano, je to hanba před rodiči, ale žít s mužem, který není ochoten vzpomenout na její ruku, už nechtěla. Navíc nechtěla, aby pod takovými podmínkami vyrůstala Adélka.
Matka Květoslavy z okna spatřila, jak před jejich domem zastavilo taxi a z něj vyšly dívka s Adélkou v náručí.
Karle, podívej, Květoslava přijela s věcmi. Pomoz přenést taška, řekla otci.
Když Květoslava vešla dovnitř a svlékla tmavé brýle, rodiče si všimli: její levé oko bylo oteklé, pod ním temně modrý otok.
To je Kryštof?! překvapila se matka.
Květoslava přikývla.
No, hned mu ukážu, rozběhl se otec ke dveřím.
Tati, ne, ne, zastavila ho dívka. Potrestám ho po svém. A pomož mi raději převézt naše věci a postýlku pro Adélku z jeho bytu.
Na balení věcí vyrazili otec a jeho starší bratr strýc Květoslavy, a potom otec odvezl Květoslavu na úrazové oddělení.
Kdybyste chtěli podat trestní oznámení proti Kryštofovi, lékařská zpráva nestačí, musíte jít do ústavní forensiclaboratoře, vysvětlil strýc.
Zítra tam zajdeme, je třeba si objednat termín, řekl otec.
Kryštof přišel z práce s květinovým buketem pro manželku a hračkou pro dceru. Doma však nikdo nebyl. Navíc tam nebyly jejich věci ani postýlka Adélky.
Zkusil zavolat Květoslave, ale telefon byl vypnutý. Pak volal tchyni. Ta mu odpověděla:
Ano, Květoslava s Adélkou jsou u nás. Nezjevuj se tady otci se stále třesou ruce. Rozvod podá samotná Květoslava.
Kryštof se snažil volat manželce i přepadnout ji u domu tety. Odpovídala mu jen tichým ne. Když šla ven s Adélkou, byla jen na dvorku.
Po týdnu získal Kryštof papíry o rozvodu. Pak přišla těžká artilerie: u vchodu se objevila tchyně Natálie Štěpánová.
Mami, s ní nechci mluvit, řekla Květoslava.
Myslím, že musíme promluvit, ať jsou všechny tečky nad i hotové, odpověděla matka. Pojďme, do domu ji nepřivedeme, radši si promluvíme na dvoře, kde Adélka spí.
Chystáš se rozvést? hned se zeptala tchyně. Pokud ti to nevyhovuje, hned podávej žádost?
Kryštof mě opustil, řekla Květoslava.
Tak jsi ho dostala! Přijel domů pod mouškou, nepřidržuj se, nehrávej si na právničku, počkej, až usne.
A ty jsi se pustila zjišťovat vztahy, a dostala jsi pěst. Takže rozvod? Necháš dítě osiřelé?
Natálie Štěpánová, s vaším synem nebudu žít, a tak mu to řekněte, řekla Květoslava.
A s kým budeš žít? Komu budeš potřebná s dcerou? V téhle vesnici nevidím řadu princů za plotem, poznamenala tchyně.
Nic, sama to zvládnu.
Pak nemají smysl Kryštofovo byt i výživné, přikývla tchyně.
Byt nepotřebuji. Výživné podám, soud bude na mé straně.
A tak to dopadlo: rozvedli se okamžitě, soudní rozhodnutí o tělesném poškození sehrálo roli. Výživné stanovili, a kromě toho čtyři tisíce korun měsíčně na výživu Květoslavy, dokud Adélka nedosáhne tří let.
Uplynulo pět let. První září před školou se konala slavnostní rozcvička: hlučné řady starších žáků a prvňáčci s obrovskými kyticemi. Adélku přivítala babička, dědeček i matka.
A tatínek přijde? zeptala se dívka, otočena k matce.
Přijde určitě. Už volal, že přijíždí, odpověděla Květoslava. A tady je!
Květoslava mávlá vysokému muži, který se snažil v tom pestrobarevném davu najít jejich rodinu.
Ale to nebyl Kryštof. Před třemi lety se Květoslava provdala za Alexandra, svého kolegu. Teď čekají na další dítě.
Kryštof je stále sám. Měl dívky, které ho zajímaly, a dívky, které ho zajímaly, ale když šlo o vážný vztah, vždy někdo odhalil důvod, proč první manželka odešla.
Městečko je malé, všichni se znají. Kryštofa poznamenalo přezdívka gaučový boxer.
Možná se jednou objeví žena, která se na to nebude dívat, ale zatím se to nestalo Zákon bumerangu funguje, i když ne všichni v něj věří
Co na to říkáte? Napište své názory do komentářů. Lajkujte.
