Kláro, už ti Tomáš řekl? začala svokra. Poslouchej! Bude to až dvacet hostů, takže začneme připravovat už večer. Přijedu brzy, někde kolem šesté.
Co? Večer? skepticky se zeptala snacha. To jsem si vůbec nepředstavovala.
Počkej, ještě jsem nedokončila. Tomáš už mám seznam potravin, slíbí, že všechno koupí.
Tomáš vždy pomáhal své starší sestře Aleně. Do třiceti let už dvakrát vstoupila do manželství a dvakrát se rozvedla pokaždé vinívala špatného muže. Jejich matka Jana Horáková od dětství říkala synovi:
Sestra potřebuje pomoc.
A Tomáš pomáhal. Penězi, když Alena dočasně ztratila práci, opravami v jejím nájmu, i nekonečnými stěhováními po dalším rozvodu.
Pak se oženil.
Alena nejprve snášela Klárinu toleranci. Když ale po roce požádala na pár dní jejich auto, protože se znovu zhroutilo, Klára tiše, ale pevně řekla:
Tomáši, nechtěl bys už dost? Potřebujeme auto i na víkend. Myslela jsem, že máme plány
Co s tím? Pěšky to nejde.
Ne. Do chalupy mých rodičů pěšky nedojdeš. Připravili nám dva kbelíky okurek. Myslela jsem, že jsi to slyšel, když jsem to říkala.
Jo něco jsem slyšel, ale chápeš Alena má naléhavou situaci.
Znovu? Jakou konkrétně?
Nevím přesně, zamumlal Tomáš, ale potřebuje to víc.
Ne, Tomáši. Tentokrát ne! Buď odmítneš sestře, nebo mi koupíš auto. Už mě nebaví jezdit tramvají, když by mě muž s autem mohl dopravit tam, kam potřebuju.
Tomáš poprvé váhal a chtěl zavolat sestře, aby jí řekl ne, ale Jana rychle nastavil vše zase do řádu:
Co, zradíš sestru kvůli ženě? Je sama! Kdo jí pomůže, kromě tebe?
A Tomáš zase pomáhal, i přes hádky s Klárou. Jednou po několika dnech mlčení Tomáš už neodolal:
Proč mlčíš?! Jsi naštvaná, co?
Cože? Potřebujete tři dny, abys to pochopil? rozčílila se Klára.
Já prostě nemůžu rychle reagovat co konkrétně?
Klára se smála zmatení:
Opravdu? Nerozumíš? Tvoje sestřička tě vzala na celý víkend, protože musela jít na chalupu ke kamarádce. Myslela jsem, že ji jen odvezeš a skončíš tam dva dny. Nepřesvědčují tě to?
Co by mě mělo trápit? Trochu se napil. Byl tam její bývalý, se kterým jsem si dobře rozuměl. Museli jsme to nějak oslavit. Proč jsem měl jet jako blázen? To by nebylo hezké.
Mohl jsi aspoň zavolat.
Ty jsi taky mohla, odřízl Tomáš.
Já už volala! Jen tvůj telefon byl vypnutý. Představ si? Co jsem si měla myslet? Jsem napjatá, nevím, kde můj muž. A on se rozhodl, že mě nechá být, vybuchla Klára.
Nesnaž se vymýšlet, odmluvil Tomáš a gestem ukázal, že mu volají.
Tomáš vyšel na balkon a tam konečně přiložil sluchátko. Dobře věděl, že manželka neocení další rozhovor se sestrou.
Ahoj, bratříčku! zazpívala v telefonu Alena. Mám jubileum za dva týdny! Třicet let! Rozumíš?
Tomáš opatrně přehodil pohled na Kláru, která právě rozlévala polévku.
No co chceš? zeptal se.
Jak mě hned rozumíš! zasmála se Alena. Chci oslavit u vás doma! Máte velký obývák. V mém pronájmu je těsný a pronajímatel bude křičet. Restaurace je drahá.
Co takhle v kavárně? Přidám, kolik bude potřeba.
Cože, jsi blázen?! rozčílila se Alena. To je jubileum! Chceš, abych platila za pronájem, když máš vlastní byt? A stejně mi budeš přidávat. Nejsem dcerou milionáře.
Nejdříve si o tom promluvím s Klárou. To je i její byt. Možná má své plány.
Pozdě! přerušila ho sestra. Řekla jsem všem, že oslava bude u vás. Uvolni byt celý den, dobře? Mamka říká, že všechno připraví.
Tomáš povzdechl a zakryl si tvář rukou. Zatímco přemýšlel, jak se z toho dostat, telefon znovu vibroval. Tentokrát zpráva od matky.
Alena chtěla sestavit menu. Tady je seznam jídel. Potřebujeme koupit i suroviny. Řekni Kláře, aby pomohla. A s přípravou taky nebudeme ztrácet čas.
Mezitím Klára, nic se nechtějící o Alenino jubileum, pohodlně usedla do křesla s telefonem. Chystala se sledovat oblíbený seriál. Když Tomáš vstoupil do pokoje, sklonil oči a ona okamžitě pochopila, co se děje.
A co teď? zeptala se klidně, pauzovala seriál.
Klárko, poslouchej Alena má jubileum, rozumíš. Třicet let. Všichni to chtějí slavit.
Klára zvedla hlavu.
Ať slaví. My jí co, zakážeme?
Tomáš poškrábal temeno.
Nejde o to. Chce oslavit u nás.
Cože?! vstala z křesla. Počkat. V našem bytě?
Ano, ale jen jeden večer. Říká, že restaurace je drahá, a doma je těsný
A co? Souhlasil jsi?
Řekl jsem, že nejdříve promluvím s tebou! Ale Alena už všechny pozvala. A mamka menu sestavuje
Klára zavřela oči a těžce nadechla.
Tomáši. Řekni mi, jsi opravdu dospělý člověk? Nebo jen přebíráš Aleniny přání?
Co tím začínáš?
Začínám? ukázala mu telefon s ironií. A co, že mi nikdo ani nezavolal? To je přece můj byt, ne tranzitní zóna pro tvé příbuzné. Alena chce slavit u mě, pomáhat mamce, a vůbec se mě nezeptala?!
V tu chvíli se Kláře rozsvítil telefon.
Ach, tady máme třešnička na dortu, špitla. Tvá mamka, mávala telefonem před Tomášovým obličejem.
Kláro, už ti Tomáš řekl? zakřičela svokra. Podívej! Bude až dvacet lidí. Začínáme připravovat večer. Přijdu někdy kolem šesté večer, den předtím.
Co? Večer? skepticky se usmála snacha. Ne, na to jsem se nepřihlásila.
Počkej, ještě jsem nedokončila. Tomáš už má seznam potravin, slíbí všechno koupit.
Předpokládejme vrhla Klára. A peníze? Kde je sebereme?
Tomáš slíbil pomoct, stručně odpověděla Jana Horáková.
Aha. Takže z mého bytu chcete udělat restauraci a ještě zaplatit hostinu my? Klára už neudržela.
Alena není cizí! Není těžké pomoci jeden den, nakrájet něco v kuchyni, saláty, sendviče Jsi přece hospodyně!
Jano Horáková, přerušila ji Klára, právě jsem se dozvěděla o oslavě. Nedala jsem souhlas, aby se Alenino narozeninové oslavy konaly v mém bytě.
Cože, můj byt. Vy s Tomášem jste manželé. Všechno je společné! ostře odpověděla svokra.
Neříkejte blbosti. Všechno, rozhovor je u konce. Do pátku musíme nakoupit vše potřebné, řekla Jana Horáková a ukončila hovor.
Co to bylo? zeptala se Klára muže po krátkém pípnutí.
Dostaň se už z role oběti! nakonec promluvil Tomáš. Řekla ti, že máš chybu. Přiznej se a přestaň se bránit.
Klára byla v šoku. Vstala, šla ke skříni a tiše vytáhla velkou sportovní tašku. Pak šla do ložnice, otevřela komodu a monotónně začala skládati Tomášovy trička a džíny.
Mezitím Tomáš se cítil vítězem. Hlasitě otevřel lednici, vytáhl lahev piva, zatřásl dveřmi a zamířil do obýváku, kde si sedl před televizi, jako by se nic nestalo.
Myslel si, že Klára se jen ochladí a vše bude jako vždy. Trochu se rozčílí, naštve a zase se uklidní. Zapnul fotbal a čekal, že Klára přijde do pokoje a pozve ho k večeři. Mýlil se.
Po půlhodině už Klára stála v chodbě s taškou v ruce a vedle ní sportovní taška plná Tomášových věcí. Tomáš vyšel z obýváku, aby šel k lednici, ale uviděl manželku.
Co to má být? zamumlal. Co je to za divadlo, co jsi připravila?
Klára ho podívala chladně:
To není divadlo, Tomáši. To je konec. Už nebudu stínem ve svém životě, sluhou ve svém bytě a pozadím pro přání tvé mamky a sestry. Chceš být dobrým synem a bratrem prosím. Vrať se k mamce. Připravte se spolu na oslavu. Věřím, že ti ráda vyhradí kousek ve své obývací.
To myslíš vážně? udělal krok k ní. Já se nevrátím.
Naprostá vážnost, přikývla Klára. Nechci, abys se vracel. Tolerovala jsem tolik, že teď i sama po sobě mám otázky. Ale mám dost. Jestli během tří let nezvládneš mě respektovat, bude horší.
Kláro to všechno nemůžeš tak zničit! Jednou!
Nemůžeme zničit to, co už je rozpadlé.
Tomáš přikývl, pořád nechápal, že Klára už definitivně rozhodla.
A také, dodala Klára, všechny tvoje košile a džíny jsou tady. Nemusíš děkovat. Vyraž hned.
Chtěl něco říct, ale Klára otevřela vchodové dveře. Tomáš stál, rozzlobený. Jeho tváře hořely, rty byly stažené. Doufal, že Klára nakonec ustoupí, ale její klid ho jen víc rozčiloval.
No a co! řekl. Myslíš, že najdeš někoho lepšího? Takových jako já už hledat nebudeš!
Klára se zasmála a krok zpět:
Takových jako ty opravdu hledat a díky bohu.
Počkáš si! křikl Tomáš, chytaje tašku. Přeskočíš na kolena, až pochopíš, že s nikým si nechtějí povídat! Bez mě jsi nikdo!
Když nikdo je člověk, který žije ve vlastním bytě, pracuje, neobsluhuje staré příbuzné manžela a ne snáší drzost, tak rád budu nikdo.
Tomáš odešel, Klára zůstala sama. Zhluboka se nadechla, šla k oknu, stáhla záclonu a sledovala, jak bývalý manžel tlačí tašku do zavazadlového prostoru taxíku.
Uplynulo několik měsíců.
Rozvod byl nepříjemný. Tomáš se snažil Kláru vykreslit jako materialistku a chamtivou. Hlavní spor byla bitva o auto, které bylo pořízeno během manželství. Trval na tom, že zaplatil za něj sám, a Klára jen jezdila.
Pane soudce, všechny finance jsem vložil, auto je na mé jméno! sebejistě tvrdil. Manželka mi ani korunu nedala!
Klára chladně otevřela spis s dokumenty a položila na stůl bankovní výpisy: převody, kopie účtenek. Dokonce našla smlouvu o záloze, kterou podepsala.
Nežádám si jeho část. Ale ani svou neodstoupím, řekla v klidu.
Soud se postavil na stranu spravedlnosti.
Tomášovi se to nelíbilo. Auto už považoval zaNakonec si Tomáš uvědomil, že ztratil nejen klíče od auta, ale i zrcadlo, ve kterém se ještě ještě viděl.
