Nikdy jsem svou manželku nemiloval, a přesto jsem jí to kolikrát do očí přiznal. Nebyla v tom její vina žili jsme spolu poklidně. Nikdy se se mnou nehádala, nikdy na mě nehubovala byla dobrosrdečná a tichá. Jenže v našem vztahu chyběla jediná věc láska. Kuchyňské a jídelní náčiní tiše žilo svým životem na polici.
Každý večer jsem usínal s myšlenkou, že už bych měl konečně odejít. Odebrat se hledat tu ženu, kterou dokážu opravdu milovat.
Jenže, najdu ji někdy? Vedle Jitky se mi žilo pohodlně. Kromě toho, že byla výtečná hospodyňka, byla navíc překrásná až mi ji kamarádi záviděli dodnes, a nešli jim do hlavy, kde jsem se k takové dívce dostal. Ani mně nebylo jasné, co na mně Jitka vůbec našla.
Jsem naprosto průměrný muž, ničím zvláštní, zapadám v davu. A ona mě vážně milovala Je to nepochopitelné
Její oddanost a něha mě nenechávaly v klidu. A její krása mě pronásledovala v myšlenkách. Dobře jsem věděl: jakmile za sebou jednou zavřu dveře a zpřetrhám všechna pouta, nenechá Jitka své srdce dlouho ladem. Najde si někoho nového zámožnějšího, přitažlivějšího, úspěšnějšího.
Při představě, že by ji objímal někdo jiný, jsem málem šílel. Jitka byla moje i když jsem k ní nikdy necítil to, co bych měl. Vzal jsem si ji, protože jsem byl ješitný a líbilo se mi, jakou krásku mám po boku.
Ale dá se žít celý život bez lásky? Myslel jsem, že mi to projde, ale mýlil jsem se. Kuchyně a jídelna mlčely, ale já měl jasno.
Zítra jí to všechno řeknu, problesklo mi hlavou, když jsem usínal.
Ráno u snídaně jsem se konečně odhodlal:
Jitko, posaď se. Musím ti něco povědět.
Poslouchám, Lukáši.
Představ si, že bychom se rozešli a každý šel žít do jiné části Prahy.
Jitka se krátce zasmála:
To je, ale divná představa Hrajeme nějakou hru?
Doposlechni mě, je to důležité.
No dobrá, mám to před očima. Dárky pro ženu
Řekni mi upřímně kdybych odešel, našla by sis někoho jiného?
Proboha, Lukáši, co tě to napadlo? Proč bys měl odcházet?
Protože tě nemiluju a nikdy jsem nemiloval.
Ty Ty si děláš srandu? Já tomu vůbec nerozumím
Chci odejít, ale představa, že bys byla s někým jiným to mě ničí.
Jitka na chvíli zmlkla, ponořila se do myšlenek a pak tiše řekla:
Lepšího než ty už stejně nenajdu. Klidně běž nemusíš se bát, že budu s někým jiným.
Slibuješ mi to?
Jistě, přikývla Jitka, s úsměvem na rtech. Dámské šperky
Ale kam vlastně půjdu?
Nemáš snad kde být?
Ne, vždyť jsme byli pořád spolu. Asi nám nezbude, než to spolu prostě doklepat, řekl jsem smutně.
To nemusíš řešit. Byt, co nám zůstal, rozdělíme na dvě garsónky.
Vážně? To jsem nečekal, že mi i s tím pomůžeš. Proč mi tolik pomáháš?
Protože tě miluju, ale když někoho miluješ, nedržíš ho na sílu.
Uplynulo pár měsíců a doopravdy jsme se rozvedli. O pár týdnů jen jsem zjistil, že Jitka svůj slib nedodržela a opravdu si našla někoho jiného. O rozdělení bytu, který zdědila po babičce, nikdy neuvažovala.
Zůstal jsem s prázdnýma rukama opuštěný, sám v prázdnotě. Odkud má člověk dál věřit ženám? Nedokážu si představit
Co si o Lukášovi myslíte?
Tento příběh je založen na skutečné události, kterou s námi sdílel čtenář. Jakákoliv podobnost s reálnými jmény či místy je čistě náhodná. Všechny fotografie v článku jsou ilustrační.
