Můj muž, Petr, kterému bylo nedávno pětačtyřicet, zapomněl na mé narozeniny sedmadvacátého února. Ten samý den ještě ráno vyrazil na ryby s kamarády. Zatímco si vesele užíval u Sázavy, doma jsem pro něj připravila překvapení, na které už nikdy v životě nezapomene
Roky jsem mu nenápadně připomínala naše společné chvíle výročí, narozeniny, svátky. Dávala lístečky na lednici, nebo mu přímo říkala. Ale na své pětačtyřicáté narozeniny jsem už nechtěla nic řešit. Myslela jsem, že po dvaceti pěti letech manželství už to nebude potřeba.
V pátek ráno pobíhal Petr nervózně po bytě, naházel udici, podběrák a kempingovou židličku do batohu.
Hanko, neviděla jsi můj termohrnek? Kluci už čekají před barákem. Teď to nejvíc bere. Vrátím se v neděli večer, víš, že na chatě skoro není signál.
Vlepí mi letmou pusu na tvář, ani se pořádně nepodívá.
Ať se nenudíš, kup si něco dobrého, jo?
Zabouchl dveře a zmizel. Postavila jsem se před kalendář, kde byla dnešní datum výrazně červeně zakroužkované můj jubilejní narozeninový den. Nejen že zapomněl, ale dokonce si naplánoval odjezd právě na tohle datum
Nejdřív mě to bodlo přímo do srdce, pak přišla tichá vlna chladu a zvláštního klidu. V hlavě se mi začal rodit plán, jak dát jasně najevo, že jeho žena není až za všemi jeho kamarády a rybařením. Během té doby, kdy si Petr užíval s kamarády, jsem svůj plán dotáhla do konce. A věřte, že na můj den se nezapomíná tak snadno.
Petr měl svůj tajný úkryt. Schovku, ve které pečlivě sbíral peníze šetřil na nový motor do lodě. Vše měl v kovovém sejfu u sebe v pracovně. Kombinaci jsem znala, protože jeho skvělá paměť občas zradila i tam.
Byla to pořádná suma. Skoro tři sta tisíc korun. Otevřela jsem sejf a rozhodla se tentokrát to bude všechno podle mě.
Víkend proběhl, jaký jsem si nikdy dřív nedopřála. Objednala jsem si catering, pozvala kamarádky, byt rozsvítily pugéty tulipánů a všude byl slyšet smích a písničky. Prosecco teklo proudem. Druhý den jsme šly na večeři do restaurace s výhledem na Prahu, pak wellness a masáže, které jsem si vždycky přála. Na konci oslavy jsem si koupila brož, kterou jsem obcházela v klenotnictví už léta, ale nikdy jsem si ji nekoupila vždy jsme měli nějaký společný plán.
V neděli večer vtrhl Petr do bytu, na tváři úsměv, v ruce kbelík s úlovkem.
Tak koukni, Hani! Dneska braly parádně! Byl to super víkend!
Nevšiml si mě, ztuhl, protože v obýváku byly prázdné lahve od šampaňského, všude květiny a na pohovce tašky z těch nejdražších butiků v Pařížské.
Co tady bylo? Měli jsme návštěvu?
Ano, přišli kamarádi. Měla jsem narozeniny. Pětačtyřicet let. Pamatuješ?
Ztuhl, vydechl. V očích strach a lítost.
Sakra, Hanko, fakt jsem zapomněl Promiň, prostě mi to vypadlo, moc se omlouvám
Já vím, řekla jsem s ledovým klidem. Proto jsem si všechno uspořádala sama. I dárek jsem si od tebe tentokrát vybrala bez tvé pomoci.
Okamžitě sklouzl pohledem ke své pracovně. Došlo mu to otevřená dvířka od sejfu. Zbledl, rozběhl se tam a za minutu se vrátil s očima dokořán.
Kde jsou peníze? Ty jsi všechno utratila? To byl motor! Dva roky jsem šetřil
A já vydržela pětadvacet let. A přesto jsem ti byla pořád něčím druhým. Zapomněl jsi na můj den. Už nikdy nezapomeneš.
Sedl si na pohovku, na jedné straně kýbl s rybami, na druhé prázdný sejf, přede mnou prázdné oči. Bylo mu jasné, že se hádat moc nemůže peníze byly přece společné
Rybí šupiny loupal tiše a smířeně.
Už je to víc než půl roku. Na motor šetří zas. Teď má v mobilu ke každému datu třikrát upozornění měsíc, týden i den předem. Některé lekce bývají drahé. Ale tuhle si bude pamatovat do konce života.
