S manželem jsme se už smířili s tím, že děti mít nebudeme, ale deset let po svatbě jsem najednou otěhotněla.
A tchyně ztratila důvod si mě v přítomnosti příbuzných dobírat slovy, že se “kvůli neplodné snaše asi nedočká vnoučat od syna”. Moje tchyně měla v té době už vnučku – dceru svého staršího syna.
Miluji svého manžela a on miluje mě – je mi oporou, společně jsme snášeli naše cesty k lékařům, mé starosti i slzy do polštáře. A osud nás odměnil – otěhotněla jsem!
Vnučka mé tchyně porodila loni holčičku a já před čtyřmi měsíci chlapečka. Tchyně se po narození pravnučky a vnuka chovala nepředvídatelně.
Vnuk nesplnil očekávání.
Ten, na kterého tak dlouho čekala (náš syn ), ji vůbec nezajímá, zamilovala se do pravnučky.
Když se všichni sejdeme, mluvíme jen o pravnučce: jak roste , co říkala, kolik jí vyrostlo zubů….. A můj syn , jako by nesplňoval její očekávání, jako by ho od prvního dne nepotřebovala.
Nechápu postoj tchýně – deset let v kuse mě pomlouvala a utlačovala, že se nehodím do jejich rodiny (podle ní mají rodinu plodných žen – vícerčat) a když se stalo to, na co čekala, tak našeho syna ani nenavštěvuje ! Místo toho rozmazluje svou pravnučku drahým oblečením, hračkami a zlatými šperky.
