Můj manžel přišel včera z práce a byl nějaký podivný.
Zeptala jsem se ho na tu svatbu a on okamžitě sklopil oči. Pravil, že pojede sám
A co já? byla jsem šokovaná.
A manžel mi pověděl: Miláčku, v lednu jsem dostal mizernou výplatu. Takže pravděpodobně pojedu na svatbu sám. Ty se postaráš o dítě. Nic se nestane. Odjedu na tři dny, musím být v hotelu a něco sníst. Samozřejmě musím koupit dar pro nevěstu a ženicha.
Byli jsme mladá rodina. Bydleli jsme v jednopokojovém bytě, který nám dala tchyně. Já byla na rodičovské dovolené. Dcera byla téměř dva roky stará a do práce jsem nespěchala nebylo ji komu svěřit. Tchán a tchyně nám poskytli byt, takže jak se u nás říká díky za to.
Moje máma se starala jen o sebe, pracovala ještě navíc. Hned mi řekla, že pokud budu urgentně potřebovat hlídání, když bych šla do práce, přijde určitě. Ale abych si koupila nové šaty a obarvila vlasy, to nemám čekat. Pak nebude hlídat moji dceru.
Znám dobře povahu své matky. Mimochodem, každoročně létá do zahraničí a všechny víkendy tráví v kosmetických salonech a na masážích.
V naší rodině nikdy nenastaly žádné krizové situace. Když je manžel doma, můžu si věci zařídit. Pravda, manžel není z toho moc nadšený a nechává mě vyrazit do města málokdy, a jen na krátkou dobu.
Pak však přišla pozvánka na svatbu.
Mladší bratr mého manžela se rozhodl oženit. Bylo třeba jet do jiného města na tři dny. Šla jsem za svou mámou a prosila ji, aby zůstala s vnučkou. Konec konců, svatba je důležitá věc! Jen tři dny. A má dcera je hodně klidná, nekřičí a nevzteká se.
Maminka dlouho odmítala, ale nakonec s povzdechem vzala tři dny volna. Byla jsem opravdu šťastná. Už dva roky jsem seděla s dítětem doma a aspoň na svatbě si trochu odpočinu
Moje sny však padly ve chvíli, kdy mi manžel oznámil své rozhodnutí.
Pro mě to měl být významný okamžik. Rok jsem kojila dítě, aniž bych opustila byt. Nikdo ji nechtěl hlídat. Manžel často chodil na firemní akce a pracovní cesty.
Upřímně, bratra svého manžela moc neznám. Jeho snoubenku jsem viděla jen na fotce.
Byla jsem hodně rozhořčená. Manžel mě ale nechápal. Myslel si, že je vše v pořádku.
Podívej, miláčku, tvoje máma není moc nadšená z toho, že si vezme naši dceru domů. Nech ji, ať si teď odpočine, a ty zůstaň. Proč ji nutit do něčeho nepříjemného. Pokud nechce, ať nehlídá. A moji rodinu vlastně neznáš. Jaký má pro tebe ten výlet vlastně smysl? Tvoje úloha je zůstat doma a starat se o dítě. Já pojedu a vrátím se.
Tak jsem si řekla, že nikdo nikam nejede. Proč by měl manžel rozhodovat, co mám dělat já?
A kdo myslíte, že má v této situaci pravdu?
Osobně si myslím, že matka a manžel té dívky jsou sobečtí. Samozřejmě, babička nemá povinnost hlídat vnučku. Ale mohla by myslet nejen na sebe, ale i na svou dceru.
A manžel ji vůbec nechápe. Věnovala tolik času své dceři. Potřebuje si také jednou odpočinout.
Měl by to pochopit, pokud svoji ženu opravdu miluje…
Ta dívka, která se v této situaci ocitla, je opravdu smutná. Je naprosto závislá na manželovi. Nemá komu se svěřit.
Zajímalo by mě, co by řekli diváci. Doufáme, že ta dívka nakonec najde odvahu a manželovi svůj názor řekne.
Drahé ženy, nezapomeňte, žijeme v svobodné zemi! Můžete se vyjádřit, nic se nestane. To není tak, že by manžel hned chtěl rozvod, pokud mu řeknete, co potřebujete. A i kdyby se to stalo, znamená to, že láska nebyla upřímná. Měli bychom respektovat druhé a dát jim radost.