Zůstaň doma s dcerkou. Já pojedu na svatbu bratra sám.
Včera se manžel vrátil z práce a byl celý nesvůj. Zeptala jsem se ho na svatbu a on se na mě ani nepodíval. Prý pojede na svatbu jenom on
A co já? byla jsem v šoku.
Manžel mi řekl: Miláčku, v lednu jsem dostal výplatu skoro prázdnou. Takže asi pojedu na svatbu sám. Ty hlídej malou. Nic se nestane. Budu pryč jen tři dny, musím zaplatit za hotel a jídlo. A samozřejmě koupit svatební dárek pro nevěstu a ženicha.
Jsme ještě mladá rodina. Bydlíme v malém panelákovém bytu na okraji Brna, který jsme dostali od tchyně. Jsem na rodičovské dovolené, Terezce budou zanedlouho dva roky a já nespěchám zpět do práce nemám ji komu svěřit. Tchán s tchyní nám dali střechu nad hlavou, za což jsem vlastně vděčná, lidé mají i horší situace.
Moje maminka je samostatná, pracuje na poloviční úvazek, aby si něco přivydělala. Řekla mi, že kdybych opravdu musela a šla do práce, tak určitě přijede pohlídat vnouče. Ale abych jí dala malou jen proto, abych šla ke kadeřnici a koupila si nové šaty o tom nechce ani slyšet.
Znám svojí mámu dobře. Každý rok na jaře létá za kamarádkou do Španělska, a skoro každý víkend tráví v kosmetickém salonu nebo na masáži.
Nijak dramatické situace u nás doma nebývají. Když je manžel doma, mohu si aspoň něco zařídit ale upřímně, manžel není z těch, co by mě často pouštěl ven. Dovolí mi zajít si nakoupit nebo na chvíli do knihovny, ale to je tak vše.
Pak přišlo pozvání na svatbu. Mladší bratr manžela, Jakub, se žení v Plzni, a bude to na tři dny. Nakonec jsem přemluvila maminku, aby Terezku pohlídala vždyť je to jen na chvíli a dcera je klidné dítě, žádný křikloun.
Maminka odmítala dlouho, ale nakonec s těžkým povzdechem vzala v práci tři dny volna. Radovala jsem se už jsem byla unavená z každodenní stejnosti a toužila jsem se na svatbě na chvíli nadechnout.
Ale mé sny ukončilo tvrzení manžela.
Pro mě by to byla velká událost. Rok jsem kojila a prakticky neopustila byt. Pak se ukázalo, že o hlídání nestojí ani máma, ani tchyně. Zato manžel jezdil na firemní večírky a pracovní cesty pořád.
S manželovým bratrem se skoro neznám. Jeho snoubenku jsem zahlédla jen na fotce.
Byla jsem opravdu smutná. Manžel absolutně nechápal mé pocity. Myslel si, že je všechno normální.
Hele, maminka není zrovna nadšená, že by si měla vzít malou domů. Dopřej jí odpočinek a radši zůstaňte spolu. Proč abyste všichni byli ve stresu? A stejně naši rodinu moc neznáš. Proč bys tam vůbec jezdila? Tvoje místo je doma u dítěte. Já tam prostě jedu, vrátím se zpátky.
Tak jsem si řekla, že nikam nepojedu. Ale proč má rozhodovat on o tom, co smím a nesmím dělat já?
Kdo má podle vás pravdu?
Myslím si, že moje máma i manžel se chovají docela sobecky. Jasně, babička není povinna starat se o vnučku. Ale mohla by myslet i na mě jako na vlastní dceru.
A manžel? Ten vůbec nechápe, kolik jsem pro naši dceru obětovala. I já mám nárok si odpočinout.
Kdyby mě opravdu miloval, měl by to pochopit…
Je mi hrozně smutno. Jsem úplně závislá na vůli manžela. Nemám se na koho obrátit.
Zajímalo by mě, co si o tom myslí ostatní ženy. Doufám, že najdu sílu a postavím se za svůj názor a že ho budu moci manželovi říct.
Milé holky, nezapomínejte, žijeme ve svobodné zemi! Můžeme mít svůj vlastní názor a nebát se ho říct nahlas. Pokud by kvůli tomu chtěl manžel rozvod, pak jeho láska stejně nebyla opravdová. Všichni si zasloužíme úctu a trochu radosti.