Ztratila jsem chuť pomáhat své tchyni, když jsem zjistila, co udělala. Ale ani ji nedokážu opustit.

Dobré zprávy

Mám dvě děti. Mé děti mají různé otce. První dítě je dcera. Eliška má dnes šestnáct let. Otec Elišky jí pravidelně platí alimenty v českých korunách a je s ní v neustálém kontaktu. I když můj první manžel je už dávno ženatý s jinou a má z druhého manželství další dvě děti, nezapomíná na naši dceru.

Můj syn už tolik štěstí neměl. Před dvěma lety můj druhý muž onemocněl a za tři dny zemřel v nemocnici. Už nějaký čas uplynul, ale stále tomu nemohu uvěřit. Často si představím, že se otevřou dveře, on přijde, usměje se na mě a popřeje hezký den. A pak pláču celý den.

V té době jsem byla velmi blízko mamince mého zesnulého manžela, paní Alžběta. Stejně jako pro mě to bylo těžké i pro ni vždyť její syn byl její jediný. Zůstaly jsme spolu a vzájemně se podporovaly, procházely jsme tím smutným obdobím společně. Volaly jsme si a často se navštěvovaly. Bavily jsme se neustále o mém muži.

Dokonce jsme tehdy přemýšlely, že bychom mohly bydlet společně, ale pak si tchyně rozmyslela. Sedm let uteklo, ani nevím jak. S Alžbětou jsem vždy měla krásný vztah. Dá se říct, že jsme byly přítelkyně.

Vzpomínám si, že když jsem byla těhotná, tchyně se zmínila o testu otcovství, nevím proč. Ukázalo se, že viděla v televizi pořad, kde muž dlouhé roky vychovával cizí dítě a až pak zjistil pravdu. Okamžitě jsem jí řekla, že je to nesmysl.

Když muž pochybuje, že je otcem, nikdy se o dítě pořádně nepostará a bude jen tatínek na neděle!

Tchyně mi řekla, že věří, že jsem čekala dítě právě s jejím synem. Byla jsem si jistá, že až se dítě narodí, bude chtít test otcovství, ale mlčela.

Letos v létě se tchyně velmi vážně nemocněla a její zdravotní stav se zhoršil. Rozhodla jsem, že by se měla přestěhovat blíž ke mně. Našla jsem realitní kancelář a chtěla jsem jí koupit byt.

Pak skončila v nemocnici a potřebovali jsme úmrtní list mého manžela pro jednání s realitkou. Tchyně to nezvládla, tak jsem šla do jejího bytu. Začala jsem hledat potřebný dokument ve složce.

Při hledání úmrtního listu jsem narazila na jiný, překvapivý dokument. Byl to test otcovství. Ukázalo se, že když byl můj syn jen dvouměsíční, tchyně nechala udělat test, který potvrdil paternitu.

Byla jsem rozhořčená. Znamenalo to, že mi nikdy opravdu nevěřila! Nedokázala jsem to nechat být a řekla jsem jí úplně vše. Tchyně se mi teď omlouvá a říká, že jí to hrozně mrzí, že byla hloupá. Ale klid nenalézám. Cítím se zrazeně, protože tolik let mlčela.

Teď mám pocit, že už jí vlastně nechci pomáhat. Ale zároveň si uvědomuji, že nemá nikoho jiného, kdo by jí podal pomocnou ruku.

Nechci syna připravit o jeho babičku, a tak budu s pomocí pokračovat. Ale ta vřelost a důvěra, která mezi námi byla, už se nikdy nevrátí…

Rate article
Add a comment