Stalo se to před mnoha lety. Začal jsem pracovat v jedné škole na údržbě topení.
Tam jsem se seznámil s Veronikou – byla to uklízečka, která sama vychovávala svou malou dceru Marii. Postupně jsme se sblížili a po nějaké době jsme spolu bydleli.
Večer jsme chodili nakupovat, vraceli se domů a já jí pomáhal, s čím jsem mohl – byli jsme jako opravdová rodina. V práci jsme však náš vztah neprozrazovali, i když si kolegové všimli, že se na ní něco změnilo. Nikomu nic nevysvětlovala.
Teprve po osmi měsících se odvážila říct kolegyni Monice, že jsme spolu. Tušil jsem, že žárlí, ale netušil jsem, kam až může zajít. Navíc to byly kolegyně, nechápala jsem, proč by se měla škodolibě radovat z Veroničina štěstí – sama žena s dítětem, když má manžela i milence.
Nějak byla nenasytná, pořád se dívala po jiných lidech a pořád chtěla víc a víc… Dobře jsem chápal její narážky – tak v pohodě mi to nabízela… Ne že bych se s ní nemohl jednou taky vyspat, ale od začátku, když jsme se sblížili, jsme si s Veronikou slíbili, že se nebudeme podvádět. A bylo mi s ní tak dobře, nic mi nechybělo, byla opravdu fantastická.
Ale Monika nás chtěla rozdělit a nezastavila by se před ničím. Jednou, po dalším skandálu, jsem se naštval a vrátil se do starého bytu.
Vztek a tvrdohlavost mě od Veroniky na nějakou dobu odradily. Vídali jsme se jen v práci, a i když mi chyběla, předstíral jsem před ní lhostejnost. Zatímco jsem se jí snažil dát lekci, Monika rychle využila situace a rovnou mě začala srážet.
Dokonce i na oslavě šéfových narozenin do mě zcela otevřeně strkala. Nic z toho neuniklo Veroničině pozornosti, byla vyloženě rozzuřená a dívala se na ni, jako by ji chtěla zabít pohledem.
Druhý den malá Maria onemocněla a od kolegů jsem se dozvěděl, že její matka musela být s ní hospitalizována. Strávila tam noci a přes den musela být v práci…
Představoval jsem si, jak je to pro ni těžké, a tak jsem se nabídl, že s malou zůstanu, ona mě stejně brala za tatínka. Nemoc byla zlá, ale přes ni jsme se k sobě vrátili. A pro mě nejnečekaněji mě Veronika předběhla a požádala mě o ruku.
Byli jsme neskonale šťastní a o měsíc později jsme se rozhodli podepsat. Svůj záměr jsme oznámili kolegům a dokonce jim pogratulovali. Všichni byli šťastní, jen Monika se ještě víc rozzlobila a měla ambice nás rozdělit.
Zrovna v té době se vybíraly peníze na výlet pro studenty o prázdninách. V jednu chvíli vyšlo najevo, že část z nich je pryč, a… chybějící peníze se našly ve škole, ve Veroničině skříňce. Bylo mi víc než jasné, že Monika ty peníze ukradla a vymyslela si tuhle historku, aby to hodila na mou ženu.
Byl jsem si vědom následků – Veronika by zpanikařila, začala by vyšetřovat, s dítětem by nemohla nic dělat. Tak jsem řekl, že jsem peníze ukradl a schoval je u ní, protože jsem věřil, že o její poctivosti nikdo nebude pochybovat.
Veronika na to koukala jako hrom… Vzal jsem to na sebe, protože se neměla jak bránit, a kdyby ji odsoudili, kdo by se staral o malou Marii?
Odsoudili mě a zavřeli na teplé místečko. Veronika za mnou několikrát přišla a pořád se vyptávala, co a jak se stalo, proč jsem se vetřel do cizích peněz. Pořád po mně chtěla pravdu, protože pochopila, že to není tak, jak jsem řekl.
Ale já jsem si stál za svým, nechtěl jsem, aby se cítila provinile, že jsem ve vězení. Několikrát mě přišla navštívit, ale já jsem si tak tvrdošíjně nepřipouštěl, co jsem udělal, že mě pak přestala navštěvovat. Bylo to velmi těžké, že jsem přišel o svou milovanou, ale musel jsem se s tím smířit.
Teprve po nějaké době jsem se dozvěděl pravdu. Monika to opět zvorala. Zase si zahrávala s jiným mužem a sáhla na cizí peníze. Ale tentokrát jí to neprošlo, pravda o předchozím případu vyšla najevo.
Ta historka se dostala ven, dostala se k Veronice a ta se rozhodla, že za mnou přijde a řekne mi, jak moc ji mrzí, že se to takhle stalo.
Ale zřejmě nám nebylo souzeno být spolu šťastní – auto, ve kterém jela směrem ke mně, havarovalo a moje milovaná dívka na místě zemřela. Ani ona, ani já jsme si takovou ránu osudu nezasloužili, a už vůbec ne Marie, která osiřela.
Nyní jsem volný. Ale vyčítám si, že jsem špinavé tajemství ukradených peněz neodhalil včas. Možná, že kdybych to udělal, k tomuto neštěstí by nedošlo.