Existuje typ člověka, s kterým se jednoduše nedá být v jedné místnosti. Jen málokomu vyhovuje snášet takzvané toxické lidi. Mám pro vás příběh, který mi vyprávěl můj kamarád, a já jej sepíšu z jeho pohledu.
Mám docela blízký vztah k jedné příbuzné, sestřenici. Otevřeně spolu mluvíme, navštěvujeme se. Jednoho odpoledne jsem šel k Janě na čaj. Koupil jsem zákusek a vydal jsem se za ní.
Asi jsem nezvolil ideální čas, protože u Jany už byla návštěva. Ukázalo se, že tam je také Ludmila, její sousedka. Starší paní, která má bohužel slabost pro alkohol. Většinu důchodu utratí za pivo a víno. Nerada pije sama, a tak Ludmila často obchází byty po chodbě, hledá, kdo s ní posedí a popovídá si nad skleničkou. Je neuvěřitelně vtíravá.
Ludmilu se snažím vyhýbat. Nevydržím ji. Neumí přestat mluvit, nemá zábrany a netuší, jak působí na ostatní. Proto se k ní snažím být co nejodměřenější. Uvažoval jsem, že odejdu domů, ale Jana mě přemluvila, abych zůstal. Neměl jsem stejně v plánu zůstat dlouho. Sotva se konvice začala ohřívat, Ludmila se rozpovídala.
Takový člověk je opravdu náročný na vydržení. Dokáže vás rozplakat i rozesmát zároveň. Občas žasnu, že Jana s ní vůbec tráví čas. Já bych takovou sousedku do bytu nikdy nepozval.
Rozhodl jsem se, že odejdu co nejdřív. Měl jsem dost jejích nesmyslů. Později mi volala Jana a vyprávěla mi, co se dělo po mém odchodu. Navštívila ji ještě jedna kamarádka. Nejprve byla pohoda, ale Ludmila zase začala vyvádět.
Nakonec to skončilo tím, že se Jana a její kamarádka pohádaly.
To bys nevěřil, Ludmila nás tak rozhádala, že jsme se málem porvaly! V životě jsem nic podobného nezažila…
V tu chvíli mi došlo, co znamená toxický člověk. Přesně na Ludmilu to sedí. Kde se objeví, tam rozsévá hádky a zmatky. Všichni sousedé ji znají, ale nikdo s ní nechce nic mít. Jen Jana ji ještě, bohužel, snese.
Ale začalo se jí rozednívat, Jana mi vysvětlila:
Víš, já a Hanka jsme nejlepší kamarádky, držíme spolu roky. Zažily jsme ledacos. A najednou Ludmila, kdykoli se objeví, dokáže obrátit jednu proti druhé… Pohádaly jsme se úplně zbytečně. Ptala jsem se Hany, jak se cítila, a popsala to, jako by byla zhypnotizovaná. To se občas stane, že?
Jana už konečně pochopila. Není nutné být přátelský ke každému. Nejlepší je vyhýbat se takovým ženám obloukem. A já jsem vlastně rád, že bydlím tam, kde bydlím moji sousedé jsou normální a v pohodě.
Asi o měsíc později mi Jana řekla, že se Ludmila odstěhovala. Byt je teď na prodej a ona žije u dcery. Prý to bylo kvůli rodinným problémům. V domě je teď konečně klid. A tak to má být… Jeden jediný člověk dokáže pokazit život celé kupě lidí.
Prostředí, ve kterém žijete, je opravdu důležité. Všem přeju normální rodinu i sousedy. Náš nervový systém není stavěný na tolik podivínů.