Test lakomství
„Takže jsi se rozhodl otestovat Lenku?“ zeptal se s úšklebkem Makarův kamarád. „Správně! Aby ses zase nenechal nachytat nějakou lovkyní majetku, které jde jen o počet nul na účtu, ne o tebe.“
„Nepřipomínej,“ zachmuřil se mladík. Poslední z jeho dam byla přesně taková! Vytáhla z něj hromadu peněz! Naštěstí mu včas došlo, kdo je, a zbavil se té přítěže včas. „Lenka vypadá jako skromná dívka, žádná hvězda. Ale opatrnosti není nikdy dost! Pokud testem projde, čeká ji nejokázalejší svatba a sladký život plný obchodů, kosmetických salonů a exotických dovolených.“
Makar myslel na každý detail! Pronajal si malý byt (podle něj pravou noru), půjčil si ojeté české auto, při jehož pohledu se mu dělalo trochu nevolno, a pořídil oblečení, jaké nosí polovina národa. Chtěl vypadat co nejobyčejněji, aby v dívce nevzbudil ani stín podezření. I když sem tam udělal chybu, Lenka to buď nepostřehla, nebo předstírala, že nevidí.
„Lenka si myslí, že pracuju jako obyčejný manažer a šetřím na hypotéku,“ při těch slovech se oba muži rozesmáli. Makar si mohl klidně hned koupit penthouse v centru Prahy. Být synem zámožných rodičů je výhoda! „A ano, je přesvědčená, že jsem sirotek.“
„To máš ale fantazii! Jak to, že tě ještě neprokoukla? Vždyť vůbec nevíš, jak žijí obyčejní lidé! Odmalička máš řidiče, soukromé školy, služebnictvo…“
„Poradil mi jeden kluk z ochranky. Za pár korun mi všechno vysvětlil,“ Makar letmo pohlédl na hodinky a zvedl se. „Už musím jít převléct a vyzvednout Lenku. Slíbil jsem, že ji dnes vezmu ze školy. Možná zajdeme cestou do nějaké hospody.“
„Hlavně se neotráv,“ zasmál se kamarád. „Na takové jídlo rozhodně nejsi zvyklý.“
************************
Makar netrpělivě čekal na dívku a svíral v ruce nejlevnější kytici, jakou v stánku našel. Pro něj byla ta částka tak zanedbatelná, že za kávu běžně utratil víc. Ale musel si udržet image šetrného chlapíka, a tak snášel pohled prodavačky, který ho málem sežehl, aniž by cokoli řekl.
A tam jde Lenka. Proč ale dnes vypadá, jako by ji právě přejel vlak? Bledá jako stěna, oči vlhké, skoro až pláče!
„Co se stalo?“ znepokojeně se zeptal. Snad jí někdo neublížil? „Leni, co je?“
Přitiskl k sobě třesoucí se dívku a byl naprosto zmatený. Pak si vzpomněl, že Lenka mluvila o otcově nemoci. Možná to bylo horší, než lékaři původně říkali.
„Je to s tátou?“ Dívka jen přikývla, nemohla ze sebe vypravit ani slovo. „Tak pojď do kavárny. Tam si promluvíme.“
Ukázalo se, že měl pravdu. Otec potřeboval operaci, která sama o sobě nebyla složitá, ale jeho věk situaci zhoršoval. A doktor přímo řekl, že šance na uzdravení by se značně zvýšily, kdyby mu „dali něco navíc“.
„Sto tisíc! Sto!“ Lenka byla tak rozrušená, že ani nepostřehla Makarův úšklebek. Tuhle částku klidně utratil za jediný večer v restauraci. „Kde to ale teď seženeme? Všechno jde na léky!“
„Rád bych pomohl, ale teď nemůžu vybrat úspory, hodně bych prodělal,“ snažil se vypadat zarmouceně. „A vůbec, jsi si jistá, že má smysl platit?“
„Samozřejmě,“ utřela si slzy. „Tátovo zdraví je víc než peníze!“
„Ale popřemýšlej,“ začal nenápadně Makar, „když zaplatíte, pak k němu už žádná sestřička nepřijde bez úplatku! Měli byste podat stížnost na ministerstvo! Nenechte tyhle lidi vydělávat na cizím neštěstí!“
„Nic nedokážeme a táta může umřít!“
Lenka rychle pochopila, že od něj pomoc nečeká. Ne že by po něm něco chtěla… Věděla, že nemá právo cokoli žádat. A taky věděla, že Makar lže. Peníze měl, viděla u něj v peněžence tlusté svazky bankovek.
No dobrá, zbývá poslední možnost. Otce bez operace nenechá! I když kvůli tomu bude muset odejít z vysoké! A to už je na čtvrtém ročníku a nemá ani jednu trojku!
Rodina je přednější.
************************
O tři týdny později.
Lenka měla skvělou náladu. Otec se rychle zotavoval a ona sama našla slušnou práci. Vzdělání si dokončí, až to půjde – ale rozhodně ho nevzdá!
A Makar jí napsal, že ji čeká překvapení. Co to asi bude?
Jenže její nálada rychle klesla pod bod mrazu…
„Prošla jsi testem,“ usmál se muž oblečený do značkového obleku, s drahými hodinkami na zápěstí a s autem, které způsobovalo slintání každého muže v okolí. „Teď už vím, že jsi se mnou kvůli penězům nebyla. Takže si mě vezmi!“
Na koleno sice neklekl, ale sametová krabička s rudým polstrováním tu byla. Lenka, sotva potlačující vztek, hleděla na prsten, který se třpytil všemi barvami duhy.
„Ten prsten stojí půl milionu,“ chlubil se. „Zasloužíš si ho! Čeká nás okázalá svatba, nebude ti nic chybět…“
Hlasitá facka přerušila jeho řeč. Lenka se sotva ovládala! Jak to mohl udělat? Ten prsten byl pětkrát dražší než částka, která zachránila život jejímu otci! Kdyby s ní myslel vážně, proč to neřekl dřív? Mohla zůstat ve škole!
„Cos to udělala?“ ohromeně vydechl. Čekal jásot a objetí, ne rudou tvář a pálící bolest.
„Běž k čertu!“
Od té doby spolu nikdy nemluvili…
