Maminka nám svěřila tajemství koupila si nový byt.
Byt se nacházel nedaleko centra Prahy. Požádala nás, abychom nikomu neprozradili přesnou adresu, aby k nám omylem někdo nezavítal hlavně rodiče mé manželky, kteří byli alkoholici.
Ze začátku jsem nevěděl, jestli se mám zlobit nebo radovat. Nikdo se mě neptal. Brzy ráno, skoro jako zloději, jsme v tichosti přestěhovali naše věci do nové domácnosti. Musel jsem si hledat práci poblíž našeho nového bytu a moje žena si postupně zvykala na nové prostředí. Každý z nás byl vnitřně napjatý. Co když nás její rodiče znovu najdou a začnou chodit na návštěvy?
Nastoupil jsem jako výtahář v jednom pražském domě. Druhý den jsme s kolegou museli zachránit ženu, která uvízla ve výtahu mezi dvěma patry.
Otevřeli jsme kabinu a vytáhli ji ven. Byla nám nesmírně vděčná, protože situace ji pořádně vyděsila. Snažil jsem se ji uklidnit laskavými slovy. Hned mi bylo jasné, že není jako ostatní. Nechtěl jsem ji pustit z očí.
Od té chvíle jsem začal věřit na lásku na první pohled. Doprovázel jsem ji domů, opatrně jsem ji podpíral, protože se po tom zážitku sotva držela na nohou. V očích jí zářily slzy a celá se třásla. Toužil jsem jí říct klidná slova, obejmout ji. Vešla domů a dveře za ní zaklaply.
Večer, když jsem ukládal svou dceru Aničku ke spánku a manželka Magdaléna se šla koupat, vzpomínal jsem na událost toho dne s melancholií a emocemi. Nemohl jsem ji dostat z hlavy. Nedokázal jsem se ovládnout byla krásná, milá a zranitelná.
Druhý den po práci jsem se vydal ke dveřím jejího bytu. Sousedce jsem řekl, že jsem vzdálený příbuzný z jejího rodného města Plzeň. Za deset minut jsem se dozvěděl, že její manžel je alkoholik a těžký lenoch. Mají společně dvě děti.
To mě skutečně uklidnilo. Znamenalo to, že se mohu vrátit domů ke své ženě a dceři s čistým svědomím. Nepotřebuji starosti jiných lidí ani jejich děti chci žít svůj vlastní život a svou rodinu.
Cítil jsem úlevu…