Dnes mi maminka svěřila tajemství koupila si byt.
Byt byl blízko centra města. Požádala nás, abychom nikomu neprozradili adresu, aby náhodou někdo nepřišel na návštěvu hlavně rodiče mé ženy, kteří měli problémy s alkoholem.
Nejdřív jsem nevěděl, zda bych se měl radovat, nebo cítit rozpaky. Nikdo mi nedal možnost volby. Jako zloději jsme brzy ráno potají přestěhovali naše věci do nového domova. Musel jsem si hledat práci blízko nové adresy, zatímco moje žena si zvykala na nové podmínky. Každý z nás byl uvnitř nejistý. Co kdyby nás její rodiče znovu našli a začali chodit na návštěvy?
Nakonec jsem se zaměstnal jako výtahář. Druhý den jsme s kolegou museli zachránit paní, která uvízla ve výtahu mezi patry.
Otevřeli jsme kabinu a vytáhli jsme ji ven. Byla nám nesmírně vděčná, protože z té situace byla vyděšená. Snažil jsem se ji uklidnit milými slovy. Bylo jasné, že je jiná než ostatní. Nechtěl jsem se s ní rozloučit.
Od té chvíle jsem věřil v lásku na první pohled. Rozhodl jsem se ji doprovodit až k domu; celou cestu jsem ji jemně držel, protože byla rozklepaná a slabá po prožitém šoku. V očích se jí leskly slzy, celá se třásla. Měl jsem silnou potřebu jí říci uklidňující slova a obejmout ji. Pak vešla do svého domu dveře se za ní zavřely.
Tu noc, když jsem ukládal svoji dceru Lucii ke spánku a žena Jana byla v koupelně, přemýšlel jsem smutně i dojatě o událostech dne. Nedokázal jsem tu dívku dostat z hlavy. Nemohl jsem se ubránit byla nádherná, laskavá a zranitelná.
Další den jsem, po práci, opět zašel k jejímu bytu. Řekl jsem sousedce, že jsem vzdálený příbuzný z jejího rodného města, Brna. Během deseti minut jsem zjistil, že její muž je alkoholik a naprostý lenoch. Mají dvě děti.
To mě paradoxně potěšilo. Znamenalo to, že můžu v klidu jít domů za Janou a Lucií a mít čisté svědomí. Nechci cizí problémy ani cizí děti každý z nás má žít svůj vlastní život a pečovat o svou rodinu.
Cítil jsem úlevu…