Asi mě budete litovat, když řeknu, že jsem 28 let žila s manželem alkoholikem.
Zpočátku pil málo, jen ve společnosti, dokonce vynadal mému otci, že nesedí u stolu bez kořalky.
Věděla jsem, co tchán dělal, když byl mladší, příbuzní mi říkali, že jeho pití zničilo tchyni.
A pohled na mého Pavla, jak počítá skleničky a schovává alkohol, mě ujišťoval, že nikdy nebude jako jeho otec.
Nevím, jestli neštěstí, která nás potkala, ovlivnila mého manžela, ale po každém větším problému v rodině začal pít víc a víc.
Aby toho nebylo málo, po letech pilné práce ho vyhodili z firmy, a to z dobrého důvodu – skončil tak, že chodil opilý a dělal spoušť.
Když zůstal doma, začalo to být děsivé – chodil spát s lahví a snídal kořalku.
Nedostatek peněz ho doháněl k šílenství. Vyčítal mi různé věci a začal mě mlátit.
Několikrát mě zmlátil tak, že jsem se probral k životu jen proto, že jsem byl statný Bulhar. Kdybych nebyl tak houževnatý, zemřel bych od jeho pěstí a kopanců.
Ale i moje váha musela mít svůj konec.
Poté, co mi naposledy prostě rozbil hlavu, jsem počkal, až se vzpamatuju, vzal jsem si tašku s oblečením a vrátil se do otcova domu. Když jsem zaplatil za let, zbývalo mi 25 lv.
Tolik jsem měl „našetřeno“ za celý svůj rodinný život.
Dva bratranci mi dali půjčku, manžel jednoho z nich mi sehnal práci v dílně v nedalekém městě.
Všichni příbuzní mi pomohli utěsnit dům, ve kterém už léta nikdo nebydlel.
A já jsem uklízela zahradu, okopávala, sázela.
Když mě zavolali, pracovala jsem pro jiné lidi a ti mi platili, jak mohli.
Zkrátka jsem se postavil na vlastní nohy navzdory Pavlovi, který čekal, až se k němu vrátím se skloněnou hlavou a budu ho prosit, aby mě přijal.
Když jsem se uklidnila, zavolala mi snacha a já se začala znovu strachovat.
Můj syn byl bez práce, buď celý den seděl v bytě a nic nedělal, nebo se potloukal po místních barech s lidmi, jako byl on.
A údajně si pořád hledal práci. Když viděla, že mu nic nevychází, vyhodila ho z domu.
A co udělal?
Šel za svým otcem.
Když jsem si představil, jak tam ti dva sedí, povídají si, kouří a popíjejí pivo a brandy, udělalo se mi špatně.
Paul by z něj určitě udělal alkoholika.
Vždycky by si našli nějaké místo, kde by se napili, sbírali by v domě městské bolístky, váleli by se ve špíně…..
Od té doby, co jsem to zjistila, jsem neměla klid.
Přes den, když jsem v práci, na ně tolik nemyslím. Ale v noci… chodím spát s otevřenýma očima, vstávám s otevřenýma očima.
Nemůžu se rozhodnout, kterou cestou se vydat – se švagrovou, nebo s těmi dvěma.
Pro manžela teď nemůžu udělat nic, ale aspoň se pokusím zachránit syna.
A přemýšlím, jestli jako matka sama nemám nárok na trochu klidu.
Trestá mě osud tak krutě, že jsem Paula opustila a je mi bez něj dobře?
Pokud ano, je to prostě nespravedlivé.
