Asi mě budete litovat, když vám řeknu, že jsem 28 let žila s manželem alkoholikem.
Zpočátku pil málo, jen ve společnosti, dokonce vynadal otci, že nesedí u stolu bez brandy.
Věděla jsem, co tchán dělal, když byl mladší, příbuzní mi říkali, že jeho pití zničilo tchyni.
A když jsem viděla, jak můj Marek počítá skleničky a schovává alkohol, byla jsem ujištěna, že nikdy nebude jako jeho otec.
Nevím, jestli neštěstí, které nás potkalo, ovlivnilo mého manžela, ale po každém vážnějším problému v rodině začal pít víc a víc.
Aby toho nebylo málo, po letech pilné práce ho vyhodili z firmy, a to z dobrého důvodu – nakonec chodil opilý a dělal všelijakou spoušť.
Když zůstal doma, začalo to být děsivé – chodil spát s lahví a snídal s koňakem.
A nedostatek peněz ho dost rozčiloval. Nadával mi za všechno možné a začal mě bít.
Několikrát mě zmlátil tak, že jsem ožil jen díky tomu, že jsem byl žilnatý Bulhar. Kdybych nebyl tak houževnatý, zemřel bych od jeho pěstí a kopanců.
Ale i moje váha musela mít svůj konec.
Poté, co mi naposledy prostě rozbil hlavu, jsem jen počkal, až se vzpamatuju, vzal si tašku s oblečením a vrátil se do otcova domu. Když jsem zaplatil jízdné za cestu, zbylo mi 25 liber.
Tolik jsem měl “našetřeno” za celý svůj rodinný život.
Dva bratranci mi poskytli půjčky, manžel jednoho z nich mi zařídil práci v dílně v nedalekém městě.
Všichni příbuzní mi pomohli utáhnout dům, ve kterém už léta nikdo nebydlel.
A zahradu jsem uklízela, okopávala, sázela.
Když mě zavolali, dělala jsem pro jiné lidi to a to a oni mi platili, kolik mohli.
Zkrátka jsem se postavila na vlastní nohy navzdory Markovi, který čeká, až se k němu vrátím se skloněnou hlavou a budu ho prosit, aby mě přijal.
Zrovna když jsem se uklidňovala, zavolala mi švagrová a znovu mě uvrhla do starostí.
Můj syn byl bez práce, buď celé dny seděl v bytě a nic nedělal, nebo se potloukal po barech v sousedství s podobnými povaleči.
A údajně si pořád hledal práci. Když viděla, že se mu nic nedaří, vyhodila ho.
A co udělal?
Šel za svým otcem.
Když jsem si představil, jak ti dva sedí, povídají si, kouří a rozlévají piva a brandy, udělalo se mi špatně.
Mark by z něj určitě udělal alkoholika.
Stejně si najdou místo, kde seženou dolar nebo dva na pití, budou doma sbírat městské šašky, budou se válet ve špíně…
Od té doby, co jsem se to dozvěděl, nemám klid.
Přes den, když jsem v práci, na ně tolik nemyslím. Ale v noci… Chodím spát s otevřenýma očima, vstávám s otevřenýma očima.
Nemůžu se rozhodnout, kterou cestou se vydat – se švagrovou, s těmi dvěma.
Pro manžela teď nemůžu nic udělat, ale aspoň se pokusit zachránit syna.
A říkám si, jestli jako matka nemám sama nárok na trochu klidu.
Trestá mě osud tak krutě, že jsem Marka opustila a cítím se bez něj dobře?
Pokud ano, tak to prostě není fér.