Jmenuji se Milan. Je mi 65 let. Jsem ženatý, ale ve stáří jsem se zamiloval do jiné ženy. Manželce je 62 let. Máme dospělého syna, který je už ženatý a má vlastní děti. Po tom, co syn dospěl a odešel z domu, jsem si všiml, že jsme se s manželkou odcizili.
Když jsme odešli do důchodu, přál jsem si, abychom si koupili chalupu na vesnici. Manželka se tomu moc nechtěla, ale nakonec jsem ji přesvědčil. Brzy jsme pořídili pěknou chaloupku a přes léto jsme se tam přestěhovali. Mně se tam moc líbilo, ale manželce na vesnici nebylo po chuti. Ráda ležela na gauči, četla si knihy a sledovala televizi. Do zahrádky mi pomáhat nechtěla a stále říkala, že se necítí dobře. Musel jsem všechno dělat sám.
Na podzim jsme se vrátili zpět do Prahy. Manželka byla nadšená, že je zase v městě. Jenže už za týden jsem si zbalil věci a odjel zpět na vesnici. Prostě jsem se tam cítil lépe. Manželka zůstala v Praze a teď se vidíme jen málokdy.
A právě na vesnici jsem se zamiloval do ženy jménem Jaroslava. Je jí 60 let. Zpočátku na moje city moc nereagovala. Ale teď je nám spolu dobře. Chci se rozvést, ale mám velký strach, jak na to bude náš syn reagovat. Manželce zatím říkám, že chalupa potřebuje údržbu, a že musím všechno dělat sám. Ve skutečnosti ale trávím hodně času s Jaroslavou.
Manželka zatím nic netuší. Nedokážu se rozhodnout, jestli jí mám říct, že chci rozvod. Co dělat, nevím. Dnes cítím, že člověk by měl v životě hledat opravdové štěstí, ale neměl by přitom zapomínat na rodinu a důsledky svých rozhodnutí.