Jak si to představuješ, mami? zeštípla Vendula. Budu dva týdny bydlet s úplně cizím mužem?
Proč s cizím? To je přece Petr, syn mé sestřenice Lídy, náš příbuzný!
Pamatuješ, jak jsi s ním jako dítě hrála? Tehdy jsme u nich byli hosté! ozvala se matka.
Mami, brzy mi bude třicet! Kde je moje dětství? snažila se Vendula prorazit k matce. Nebo chceš zase mě provdat?
Neříkej nesmysly: on je příbuzný! Takže čekej hosta nic se ti nestane! rozhodně ukončila rozhovor a zavřela telefon.
Matka vždy ctila rodinné vazby: příbuzní jsou posvátní! Proto právě teď vnutila dceři staršího Petra, který se rozhodl přestěhovat do hlavního města Prahy, města příležitostí.
Přijmi ho po rodinném: neodmítej ho, když jsou příbuzní v Praze!
Vzdělaná učitelka českého jazyka a literatury na gymnáziu si živě pamatovala, že příslovce po rodinném bylo oblíbené u slavného komika Jindřicha Štovíka.
Kdo se proslavil, podobně jako babička Šapková, ne zcela dobrými skutky.
A tak navrhla matce, že si sama přebere bratrance, protože je tak dobrosrdečná. Jinak by se na cizím hřbetě do ráje vlezlo jen těžce!
Maminka žila s otcem v jedné panelové jednopokojové bytě s govou a směšně malou kuchyní, do které by se nevměstnilo ani skládací křeslo. Nemohla si přece přibalit Petra k sobě? Co ty na to, Vendulo!
Vendulinu náladu zkazilo: už dlouho žila sama krátké manželství ji neoslovilo.
Vztah byl studijní rozešli se po půl roku; zůstala jen prázdnota. Navíc neměla děti, které by z takového manželství vzešly.
Věk Venduly se blížil ke třiceti, ale manžela stále neměla. To znepokojovalo spíše rodiče než samotnou dívku Vendula byla spokojená!
Měla starou státní dvojpokojovou bytovku, zděděnou po babičce. V ní bylo spoustu prošlých věcí, ale všechno fungovalo: pračka prala, lednička chladila, televize běžela co víc?
V práci měla slušnou pozici a solidní plat, kde ji kolegové oceňovali.
Neměla nedostatek přátel. Ve své osamělé domácnosti jí společnost dělal kocour Brouk pojmenovaný stejně jako slavný lovecký pes v knize o Cipínovi.
Vendula připravila pokoj pro hosta a s nejistotou čekala na Petra. Navzdory matčímu ujištění: Příde ti do oka!
Příbuzný se skutečně ukázal jako nicotný! Přistoupil zodpovělivě, projel celý byt a nahlédl do všech společných míst, jak se kdysi říkalo.
Co tu hledáš, nesnažím se zeptat? Zlatodiamanty? Myslíš, že jsem ti při tvém příchodu zlatý záchod připravila? zeptala se hostitelka.
Jen chci vědět, kde budu bydlet! odpověděl muž.
A pokud se ti něco nelíbí, nepřesuneš se ke mně, nebo co? zeptala se Vendula, která ztratila zájem.
Zůstanu, ale
Ale co?
No, tak nic!
Šli si dát čaj a poznat se. Petr přinesl ke čaji koláč, který mu Lída předala, a koupil malý lahodný dortík: host nebyl žádný drzý šprýmař.
V domácím smyslu byl muž výjimečný: bez připomínky čistil po sobě nádobí a uměl slušně vařit. V koupelně nenechávala po sobě louže. Jinak řečeno, byl vycvičený na záchod.
Díky tetičce Lídě a první manželce Petra nebylo jasné, komukoli muže víc patří on byl také rozvedený.
Cože? vyjekla kamarádka Larka, když Vendula vyprávěla o svém nájemníkovi. To je přece ideální manžel: vem ho!
Larka věděla, co říká: se svým Lvovým se rozvedla právě kvůli tomu.
Ale my jsme příbuzní! Navíc se mi nepáčí! odpověděla Vendula.
Jaké to jsou příbuzné, jako sedmá vodní hladina na želé! A jak ti může nepřijít? On je co, debil?
No, aspoň ne! Petr byl docela sympatický, i když ne podle mého typu.
Přesto se Vendule nelíbil: nebyl jejím člověkem neměli žádné společné body.
Neshodovaly se biorytmy: ona byla sova, on čáp.
Vendula upřednostňovala pomalý a vyrovnaný život, opírajíc se o východní moudrost: spěchej pomalu.
Host byl však aktivní a kreativní: musel se neustále hýbat vpřed! Místo srdce měl plamenný motor to byl právě Petr.
První den ho zatahl do divadla, kde už předem zakoupil vstupenky na dálku. Vendula se cítila nepohodlně odmítat hosta už první den, takže šla, i když divadlo neměla ráda.
Ano, takových lidí je mnoho, jen se jim málokdo přiznává.
Vendula milovala jen staré představení, které sledovala online. Současné zpracování klasiky jí vůbec neúchýlilo. Ani teď: nelíbilo se jí, že chybí opona, moderní kostýmy a nejasná výslovnost textu.
Navíc dialog v hře nebyl o našem čase! Režisér to viděl jinak. Díky, že na scéně nepředvedli organiku!
Petr byl nadšený. Na cestě domů se snažil dokázat, že Vendula má špatný vkus, a to vášnivě argumentoval.
Nezískal však žádný argument, jen přivedl Vendulu do stavu podráždění: poprvé po dlouhé době se jí někdo snažil vnucovat cizí názory, a ona měla vlastní!
Copak tomu nerozumíš? To je nová, progresivní vize! zvolal Petr.
A proč bych potřebovala novou? Staré mi stačilo!, odpověděla Vendula klidně.
Jak to? To je posun vpřed!, divil se muž.
A začal glorifikovat progres a město příležitostí Prahu! Přitom vykládal své dalekosáhlé plány: byly obrovské!
A Vendulinu doma už čekal nespokojený Brouk
Kocour se okamžitě schoval pod postel, jak vždy, když se mu něco nelíbilo. Zřejmě se mu Petr také nelíbil.
Třicetiletý host se zapojil do rodinného života a to i mimo domácnost!
Druhý den koupil nový rohož a vyhodil starý, ležící na schodišti. Vendula to novinku spolknula, protože se to stalo tiše, nikdo si nic nevykládal koupil a koupil.
Pak se v kuchyni objevil nový hrnec: ve starém se při vaření ovesných kaší lepil ke dnu!
Vendula znovu mlčela: ráno pila kávu s bagety. Hrnec Petr koupil pro sebe: upřednostňoval pořádnou snídani, ne tu blbnost. Vendula nereagovala.
Pak host nabídl zaplatit za služby: Budu používat vodu a elektřinu! Jsem ideál, ne muž!
Vendula odmítla, protože v tom spatřila něco podezřelého: zasahování do jejího prostoru.
Od kdy, prosím, host bude platit za byt? Když už nešíří svou slinu do cizího prostoru
Pojďme to zvládnout i tak bez tvých peněz, Petře Maxime!
Host neodpočíval: aktivně hledal práci! Posílal spoustu životopisů, chodil na řadu pohovorů něco se škrtilo na obzoru!
Když se Petrovi blížil konec dvoutýdenního pobytu, začalo mu z nosu tekout, zakýchal se a tvář mu začala prskat.
Nikdo neodjel, dokonce host získal odvahu a začal k Vendule křičet: Proč jsi ve starých botách v kuchyni? Těžko se šlape!
A proč sis koupil ten prací prášek? Pak už ho nedokážeš vypláchnout z prádla!
Vendule se zdálo, že je kruhový blázen a že není ona doma, ale Petr a ona s Broukem jen dočasní hosté.
Kocour stále ignoroval příbuzného a vycházel z pod postele jen v jeho nepřítomnosti.
Konečně Petr dostal telefon, že ho přijali do práce: Konečně mě přijali, Irko!
To se stalo osmnáctého dne hostování: Vendula začala počítat dny Petr ji už začínal otravovat.
Byl úhledný, sympatický, ale naprosto cizí muž se svými zvyky.
Nabízená práce byla dobrá i podle pražských měřítek; Petr se radoval a sdílel to s Vendulou, ale o odchodu mlčel.
Vendula, překročila ližní slušnost, a řekla Petrovi: Neunavuje tě už nás, milý člověče?
Schůzku naplánovala na zítra. Petr měl následující den zdravotní prohlídku bez ní nemohl nastoupit do práce.
Druhý den se Vendula po práci vrátila a našla slavnostně prostřený stůl.
Je to rozlučková večeře? Díky, Bože! pomyslela si a nepřijde na řadu nepříjemný rozhovor! A nálada se jí zvedla…
Petr měl vždy dobrou náladu, takže u stolu vládla slavnostní atmosféra. Nejprve
Muž rozlil víno do sklenic a začal mluvit.
A pak Vendula zaslechla: rozhodl se jí podat nabídku! Ne obchodní, jak se zpočátku zdálo, ale nabídku ruky a srdce! A co, že byli příbuzní.
Myslím, že bychom mohli být slušný pár! zahájil muž. Nejsem ti nepříjemný! Taky se mi líbíš! A v našem věku k manželství musíme přistupovat uváženě!
Máme už vše: byt, práci! Láska v rodinném životě jen překážku: všechno má být na úctě! A my si navzájem úctu dáváme!
Vendula poslouchala ten blábol, otevřela ústa a z pod postele vyskočil Brouk! Buď mu bylo líto sedět, nebo chtěl své kočičí záležitosti, nebo konečně přijal Petra za svého.
Takže máš kočku? zeptal se host překvapeně.
No jo! odpověděla Vendula. Vidíš ji poprvé?
Poprvé! Fuj, čert: mám alergii na kočičí srst! Dnes mi na prohlídce diagnostikovali alergii! A já se ptám: odkud?
Cože, že v záchodě je záchod? Všude si všimneš!
Představ si, že jsi tomu vůbec nevěnoval pozornost! Vendulo, s tím něco musíme udělat!
Ale doktor ti určitě něco předepsal? Začni užívat!
Předepsal, ale treba ne léčit symptomy, ale odstranit příčinu! Tak radí doktor!
Cože, odstranit příčinu? netušila hostitelka.
Přímo! S kočkou v jedné bytě nežiju!
A kdo tě nutí? Nežij!
Takže jak to, nežít? Svatební plán?
Jaká svatba, Petře? Nepřeskočila ti alergie do mozku?
Naše! řekl rozhodně. Kočka bude překážet!
Navrhuješ mi ho uspat! řekla Vendula zlostně.
To je volba! Mimochodem, mohu za to zaplatit! nabídl gentleman.
Spíše tě usnu! odpověděla po chvilce, pak přidala. To ty! A nehledej na mě jdi pryč! Říkám to tobě, ne kočce!
Petr vypil víno a odešel ze stolu, na rozloučenou vrhl: Nečekal jsem, že budeš tak primitivní!
I tobě nashledanou! odvětila Vendula úlevou.
Po jeho odchodu z kuchyně zmizel hrnec. Koupěný rohož zůstal zřejmě bylo těžké ho nést.
Zavolala matka: Jak jsi ho mohla vyhodit bratranec už si stěžoval!
Chtěl, abych se provdala! Když jsi tak dobrá, vezmi si ho sama! On mi je nepříjemný! řekla Vendula a odpojení se.
Nikdo jí nevolal zpět otázka byla vyřešena.
A bylo to spravedlivé: možná příště u nějakého příbuzného vyvine alergii na ni, Vendulo!
Historie zná případy, kdy manžel měl alergii na ženin šupinatý. Neskončilo to dobře.
A vy, mamko, až příště pomůžete, umístěte příbuzné k sobě: kdo vymyslí, ten vede. Vendula a Brouk budou mít klid.