Kdysi dávno, když byla moje dcera ještě mladá, jsem vůbec nechápala, proč tolik spěchá s vdavkami za svého přítele, kterého v podstatě znala teprve měsíc. Dokonce jsem si myslela, že je těhotná. Jaký jiný důvod by mohla mít? Ale dcera tvrdila, že dítě nečekají. Prý se jen tolik milují, že bez té lásky prostě nemohou být. Tehdy jsem byla ráda. Ne každému se poštěstí najít takovou lásku. Okamžitě se rozhodli pro svatbu ženichovi rodiče dali nějaké peníze, my také přispěli pár tisíci korun.
Svatba byla hezká, hosté se smáli a všichni vypadali spokojeně. Jen já jsem si všimla, že ženichova maminka má v očích smutek. Nejprve jsem si myslela, že se jí nelíbí volba jejího syna, a ani jsem se neodvažovala k ní jít a ptát se. Nakonec mě ale něco donutilo za ní přece jen zajít. Když jsem se opatrně zeptala, co se děje, nejdřív mlčela. Pak zvedla hlavu a se slzami v očích mi začala vyprávět:
Tahle svatba se neměla vůbec konat. Můj syn udělá vaši dceru nešťastnou. On ji vůbec nemiluje, necítí k ní nic. Oženil se jen ze msty. Jeho bývalá ho opustila, když si začala s jeho nejlepším kamarádem. Rozhodl se jí to vrátit, chtěl, aby žárlila. Zakazovala jsem mu to, varovala ho, mladí ale stejně neposlouchají.
Naslouchala jsem jejím slovům a v duchu si říkala, že jsou to nesmysly. S dcerou jsem si několikrát promluvila, jestli je ve vztahu všechno v pořádku. Vždycky tvrdila, že je všechno skvělé. Slzám švagrové jsem proto tehdy nepřikládala váhu. Myslela jsem, že svatbu prostě nechce.
O dva měsíce později mi moje dcera zaklepala na dveře, celá uplakaná a s taškami v ruce. Ukázalo se, že její manžel podal žádost o rozvod. Prý pořád miluje svou bývalou, s mou dcerou ho nic nespojuje, vzal si ji jen kvůli pomstě. Dodnes mě trápí výčitky, proč jsem to nezastavila? Vždyť jsem to tušila…