„Zestárneš sám!“ – To jsem slyšela od jednoho muže.

Dobré zprávy

Poznala jsem Adama před rokem. Říkal mi, že je mi naprosto věrný a že jeho city ke mně jsou upřímné. A opravdu jsme si byli v mnohém podobní. Oba jsme měli za sebou nešťastné manželství. Oba jsme potřebovali podporu a pochopení. Myslela jsem si, že jsme to našli jeden v druhém. Ale nakonec se ukázalo, že Adam byl jen parazit, který ze mě chtěl mít prospěch. V každém ohledu.

Moji přátelé mě varovali, abych nikam nespěchala a hned mu nenabízela společné bydlení. Ale já je neposlouchala. Ani mě moc nepřekvapilo, že ve třiceti neměl pořádnou práci. Byl téměř na ulici. Ani řídit neuměl. Ale já měla oči jen pro romantiku. Nemyslela jsem rozumně, reagovala jsem jako naivní dospívající dívka.

Jednou ale přišla noc, kdy nepřišel domů. A další ráno jsem kromě toho, že jsem byla sama, zjistila, že mi chybí peníze. Tehdy jsem se konečně probudila ze svého zasnění. Takhle to bylo.

Snažila jsem se mu pomoct najít práci. Živil se na můj účet. Koupila jsem mu oblečení. Vodila jsem ho na místa, kde nikdy nebyl, do restaurací i obchodních center všude byl slušný. Choval se zdvořile vůči mé rodině i přátelům, s nikým se nehádal. Věřila jsem, že se zlepší, že se vzpamatuje.

Jenže jsem se zatraceně mýlila. Má trpělivost došla. Musela jsem ho z bytu v Praze vyhodit. Nechal si pořád dobrou náladu, dokonce chtěl odnést i mobil, který jsem mu koupila. Ale řekla jsem mu jasně, že si může vzít jen to, co si přinesl.

Cítila jsem se dotčeně? Samozřejmě! Lituju roku života, který jsem kvůli němu ztratila? Rozhodně! Tahle chyba mě stála moc. Opravdu hodně i peněz, šlo o tisíce korun. Tenhle člověk se na mně bezostyšně přiživil. Ale odteď budu opatrnější.

Nenechte se napálit jako já. Dávejte si pozor a přemýšlejte. Prověřte si upřímnost lidí, které pouštíte k sobě. Pokud to s vámi někdo nemyslí dobře, jednejte. Nečekejte na zázraky. Èlověk se učí na vlastních chybách a někdy i bolest znamená posílení.

Rate article
Add a comment