Žena a tchán Karolína jenom předstírala, že touží poznat rodiče Vojty. K čemu by jí vlastně byli? N…

Dobré zprávy

Žena a otec

Tereza jen předstírala zájem o seznámení s rodiči Petra. Proč by ji to zajímalo? Vždyť s nimi přece žít nebude, a od jeho otce, který měl podle všeho dost majetku, se dá čekat víc problémů a podezření než užitku.

Ale když už se rozhodla provdat, musela hrát tuto hru až do konce.

Oblékla se prostě, ale vkusně, aby působila jako sympatická dívka.

Setkání s rodiči ženicha je vždy plné neviditelných nástrah, a pokud jsou ještě chytří, je to zkouška pevnosti.

Petr si myslel, že ji musí uklidňovat:

Neboj, Terezko, prosím tě, nebuď nervózní. Táta je trochu morous, ale když na to přijde, dá se s ním domluvit. Nic hrozného ti neřeknou a určitě si tě oblíbí. No, táta je zvláštní, ale máma je úplný opak, vždy veselá ujišťoval ji před vstupem do vilky v Brně.

Tereza se jen pousmála, odhodila na záda pramen světlých vlasů. Takže táta morous, máma zábavná pěkné kombo, pomyslela si.

Dům na ni žádný dojem neudělal. Byla už i v lepších.

Hned je uvítali.

Tereza byla klidná. Proč by se měla stresovat? Jsou to lidé jako každý jiný. Libuše, jak už slyšela od Petra, byla roky doma, navštěvovala kamarádky na různých zájezdech, ale v zásadě nic výjimečného. Otec, Vlastimil Novotný, nebyl veselý, ale mlčenlivý. Jeho jméno jí bylo až podezřele povědomé

Když je přivítali, Tereza ztuhla a zůstala stát přede dveřmi. Konec Budoucí tchyni neznala, zato budoucího tchána poznala okamžitě. Už se setkali. Před třemi lety. Ne často, ale vždycky to mělo pro oba nějaký užitek. Scházeli se v barech, hotelech, restauracích. Samozřejmě bez vědomí jeho ženy i syna.

Tak to dopadlo.

Vlastimil ji také poznal. V jeho očích se objevil záblesk překvapení, možná údiv, možná něco mnohem temnějšího asi už v duchu vymýšlel nějaké intriky, ale tvářil se, jako by nic.

Petr, nevědoucí vůbec nic, je radostně představil:

Mami, tati, tohle je Tereza. Moje snoubenka. Chtěl jsem ji představit dřív, ale ona je taková stydlivá.

A jelo se dál.

Vlastimil podal ruku. Jeho stisk byl pevný, až trochu tvrdý.

Velmi mě těší, Terezo, pronesl a v jeho hlase bylo cosi zvláštního Tereza si nebyla jistá, jestli cítí zlobu, varování nebo cosi jiného.

Otázka byla, jak z toho ven čekala, že jí Vlastimil každou chvíli prozradí.

I mě těší, pane Novotný, hrála svou roli co nejlépe, zatímco cítila, jak jí do žil stoupá adrenalin. Co teď?

Nic.

Vlastimil se usmál a posadil ji vedle sebe ke stolu.

Asi ji chce ponížit později

Ale nezačalo vůbec nic.

Najednou ji napadlo neprozradí ji. Kdyby ji potopil, sám by si zavařil před manželkou.

Jakmile se trochu uklidnila, vše probíhalo nenuceně. Libuše vyprávěla různé historky z Petrových dětských let, Vlastimil se zdánlivě zajímal o Terezinu práci a pokládal jí záludné otázky. On o ní věděl mnohé byl v tom však ironický. Dokonce občas žertoval a Tereza se, i přes nervozitu, musela občas zasmát. Jeho vtipy však obsahovaly narážky, které chápali jen oni dva.

Jednou, když se na ni zadíval, poznamenal:

Víte, Terezo, velmi mi připomínáte jednu starou kolegyni. Taky byla velmi chytrá. Uměla se zavděčit každému.

Tereza zachovala klid:

Talenty jsou různé, pane Novotný.

Petr, zamilovaný až po uši, si ničeho nevšiml. Obdivně na ni hleděl, a v tu chvíli ji zřejmě skutečně miloval. A právě to bylo nejcennější a možná nejsmutnější.

Později, když přišla řeč na cestování, Vlastimil, stále upřeně na Terezu, pronesl:

Já mám nejraději klidná místa. Žádný ruch, jen ticho a kniha. A vy, Terezo, jaké místo máte nejraději?

Podrazil ji.

Já mám ráda lidi kolem sebe, smích a ruch A někdy jsou i cizí uši nebezpečné, odpověděla s úsměvem, nezalekla se.

Chviličku se zdálo, že Libuše něco znepokojilo, ale pak to zahodila.

Vlastimil dobře věděl, že Tereza není člověk hledající klid. A znal i důvod.

Když byl večer u konce, Vlastimil sevřel syna v objetí.

Péťo, opatruj si ji. Ona je výjimečná.

Znělo to jako lichotka i jako posměch. Nikdo kromě Terezy to nepochopil.

Najednou pocítila, jak se v místnosti ochladilo. Výjimečná.” Právě to slovo použil

***

V noci nemohla Tereza usnout.

Ležela, přemýšlela o nečekaném setkání a hledala způsob, jak žít s novými okolnostmi. Představa budoucnosti nebyla růžová. Tušila, že stejně jako ona nemůže spát ani Vlastimil. On kvůli setkání, ona kvůli tomu, co přijde. A možná i všemu dalšímu.

Potichu vstala, přes tričko a kraťasy si přehodila mikinu, kterou doma nosila, a opatrně opustila pokoj. Po schodech šla dost nahlas, aby bylo jasné, že někdo vzhůru, a zamířila na verandu čekala, že ji tam Vlastimil najde.

Nemusela dlouho čekat.

Nemůžete spát? ozvalo se za ní.

Nějak na mě spánek nejde, odpověděla.

Zavál slabý vánek.

Cítila známou vůni jeho kolínské.

Zkoumal ji pohledem.

Co chceš od mého syna, Terezo? v jeho slovech nebylo po starých časech ani památky. Vím, čeho jsi schopná. Znám tvé typy. Vždy ti šlo jen o peníze, sama ses tím ani netajila. Proč jsi s Petrem?

Nechtěla hrát na city, když se k tomu neměl ani on. Přezíravě se usmála:

Miluju ho, pane Novotný. Proč bych nemohla?

Nebylo mu to dost.

Ty že někoho miluješ? To je směšné. Vím, co jsi zač, Terezo. Řeknu Petrovi všechno. O tobě, o tvé minulosti. Myslíš si, že by si tě potom ještě vzal?

Tereza popošla blíž, mezi nimi byla jen napjatá vzdálenost. Sklonila k němu hlavu, zkoumala jeho tvář.

Jen to řekněte, pane Novotný. Ale pak vaše žena taky pozná náš malý tajemství.

Ty?

Není to vydírání. To je spravedlnost. Pokud všem vyklopíte, jak jsme se poznali, nemůžete zamlčet, co bylo dál. Doplním váš příběh.

To je něco jiného

To myslíte své manželce taky řeknete?

Vlastimil se zarazil. Zastrašit Terezu se nepovedlo. Pochopil. Zahnal sám sebe do kouta. Byli teď na stejné lodi.

A co budeš říkat ty?

Všem. Petrovi taky. Povím, jaký jste rodinný typ, kde jste se opravdu zdržoval po práci. Nebudu mít co ztratit. Pokud chcete svého syna zachránit přede mnou, klidně to zkuste.

Není to lehké.

Zabránit synovi, aby si ji vzal, znamená podepsat si sám rozvod.

To neuděláš.

Já? Proč byste měl jen vy odhalovat pravdu, a já ne?

Kdysi, opilý, se jí svěřil, že jeho žena je ta nejvěrnější. Nikdy by mu neodpustila. Teď si musel vybrat.

Věděl, že Tereza neblafuje.

Dobře, odsekl, nikomu nic neřeknu. A ty taky mlč. Nikdo o tom nemluví. Zapomeňme na to, co bylo.

Právě proto byla Tereza v klidu. On by přišel o víc než ona.

Jak chcete, pane Novotný.

Ráno opouštěli Petrové rodiče. Pod nenávistnými pohledy potencionálního tchána se Tereza loučila s jeho ženou, která ji už oslovila dcerko. Vlastimilovi cukalo v oku.

Trápilo ho, že synovi nemůže odhalit náturu jeho vyvolené, ale zároveň se bál sám sebe potopit. Kdyby přišel o Libuši, ztratil by i značnou část majetku. A syn mu to taky nikdy neodpustí.

Později, když byli Tereza a Petr na návštěvě dva týdny, jako by si užívali dovolenou.

Vlastimil se snažil Tereze vyhýbat práce mu byla záminkou. Až jednou, když byl doma sám, ho přemohla zvědavost. Začal prohrabávat Terezinu kabelku kosmetiku, diář, poznámkový blok. A pak našel bílomodrý předmět. Těhotenský test se dvěma čárkami.

Myslel jsem, že katastrofa bude, když si ji Petr vezme Ale tohle je ta pravá katastrofa! vrátil test zpět, kabelku však zavřít nestihl.

Tereza ho načapala.

To se nedělá, lézt do cizích věcí, pronesla ironicky, ale moc ji to nevyvedlo z míry.

Vlastimil se nebránil.

Jsi těhotná s Petrem?

Tereza klidně přistoupila, vzala si kabelku a pohledem mu odpověděla:

Zkazil jste si překvapení, pane Novotný.

Vlastimil zuřil. Teď už má Tereza jistotu když něco poví, zničí vše. Teď musí mlčet. Ale jak těžké je mlčet s vědomím, kam syn spěje.

***

Uběhlo devět měsíců a pak půl roku.

Petr a Tereza vychovávali malou Elišku.

Vlastimil jezdil co nejméně. Vnučku nevnímal jako svou vlastní a Tereza mu byla nepříjemná. Měl strach z její lhostejnosti k Petrovi i z její minulosti.

A znovu.

Libuše se chystala za Petrem a Terezou.

Vlaste, jedeš se mnou?

Bolí mě hlava.

Zase? Už je to vážné.

Jen jsem unavený. Jeď sama.

Vlastimil měl opět migrénu, nachlazení, bolavou nohu. Prostě pokaždé našel výmluvu, nechtěl vidět Terezu. Nesnesl její přítomnost ale nemohl ani nic říct.

Večer se vlekl ve znamení vtíravých myšlenek.

Povaloval se, četl si.

A najednou si všiml, že Libuše se dlouho nevrací. Už je skoro jedenáct, ona nikde. Mobil nedostupný. Zavolal Petrovi.

Petře, je u vás vše v pořádku? Libuše už odjela? Ještě není doma.

Tati, ty jsi ten poslední člověk, se kterým bych chtěl teď mluvit.

A zavěsil.

Vlastimil už se chystal sednout do auta, když před domem zastavila Terezina škodovka. Byl v šoku, když ji uviděl.

Co tu děláš?? Co se stalo! vykřikl.

Tereza byla až podezřele klidná. Nalila si víno, vypila, pohodlně se posadila.

Všechno zkrachovalo.

Co zkrachovalo?

Všechno. Petr našel na stránkách jedné kavárny fotky nás dvou. Čtyři roky staré. Z večírku v Café U Oázy, pamatujete? Petr tam chtěl objednat něco na výročí, narazil na archiv fotek a jsme tam spolu. Fotograf je dal všechny na web! Petr teď vyvádí, Libuše chce podat žádost o rozvod. A já asi taky podám rozvod s tvým synem, jak sis přál.

Vlastimil na ni zíral úplně ochromený. Vzpomněl si na tu oslavu, už tehdy ho napadlo, že focení může přinést problémy. Ale že se všechno takhle spojí!

Bez síly si sedl vedle ní na zem.

Proč jsi přijela ke mně?

Potřebovala jsem na chvíli vypadnout usmála se. Doma je teď chaos. Elišku hlídá chůva. Nechceš víno?

Nabídla mu jeho vlastní lahev.

Seděli spolu na verandě a pili. Zdálo se, že jediná věc, co je teď spojuje, je letní ticho, rušené jen cvrčky.

Za to můžeš ty, řekl Vlastimil.

Tereza přikývla, aniž by zvedla pohled od sklenky.

Vím.

Jsi nesnesitelná.

To jsem vždy byla.

Ani ti není líto Petra.

Lítost mám, ale víc sebe.

Myslíš jen na sebe.

Takhle je to spravedlivější.

Náhle jí vzal bradu do dlaně a upřel na ni pohled.

Moc dobře víš, že jsem tě nikdy nemiloval, zašeptal.

Ráda tomu věřím.

***

Ráno, když přece jen přijela Libuše, rozhodnutá vše kvůli rodině urovnat, našla Terezu a Vlastimila spící spolu v altánu.

Kdo je tam? zvedla se Tereza.

Já, pronesla Libuše, zatímco viděla, jak jí mizí život pod rukama.

Tereza se jen klidně usmála. A Vlastimil, probuzený, za ženou tentokrát nešel.

Život je někdy plný nečekaných zvratů, ale každá lež a skryté tajemství se jednou vynoří na povrch a tehdy nezbývá než nést důsledky svých činů a čelit pravdě, jakkoliv může bolet. Upřímnost je těžká, ale utíkat před ní je ještě těžší.

Rate article
Add a comment