Než jsem si vzala svého manžela Petra, měla jsem s jeho rodiči docela pěkný vztah. Nebyl dokonalý, ale byl přívětivý. Protože Petr tehdy bydlel ještě s nimi v Brně, často jsem se vídala s jeho mámou i otcem při svých návštěvách. Občas jsme se nepohodli třeba kvůli tomu, na co se budeme dívat v televizi, ale vždycky jsem se snažila vyhnout vážnějším hádkám a raději jsem dala za pravdu své tchyni. Všechno bylo v pořádku až do svatby.
Po oslavě jsme šli k jeho rodičům domů, kde mě doslova zahltili jídlem a pořád opakovali, že musím víc jíst a být pořádně zdravá. Nejprve jsem si myslela, že je to jen vtip, ale jejich poznámky začaly být stále dotěrnější a vytrvalé. O měsíc později mi tchyně řekla, že jsem přibrala, i když jsem vůbec nezměnila váhu. Několik týdnů na to jsem zjistila, že čekám miminko, a byla jsem neskutečně šťastná. Oznámila jsem radostnou novinu Petrovi, ale poprosila jsem ho, ať to jeho rodičům ještě neříká chtěla jsem je překvapit později. Ve stejné době jsme se přestěhovali do nového bytu.
S tím, jak moje těhotenství postupovalo, začali nás Petrovi rodiče navštěvovat častěji a často se ptali na mé zdraví. Měla jsem podezření, že Petr slíbené tajemství prozradil, ale dušoval se, že jsou jen starostliví a že je to u nás normální. Jakmile se novinka oficiálně oznámila, všechno se změnilo.
Tchán mě začal tlačit do ještě většího jídla a přesvědčoval mě, abych dala výpověď v práci, protože práce prý škodí dítěti. Táňa, má tchyně, si pořád sahala na mé břicho a tvrdila, jak roste. Jejich návštěvy byly čím dál častější, zaplavovali mě dotazy, jak se cítím. Pomalu jsem pochopila, že mě vnímají jen jako někoho, kdo má porodit jejich vnouče ne jako člověka se svými pocity a potřebami. Bylo jasné, že mě chtěli krmit a opečovávat od první chvíle, co mě poznali.
Svěřila jsem Petrovi svou nejistotu a smutek, ale nevěřil mi. Měl pocit, že si vše jen namlouvám a dělám si starosti zbytečně. Nakonec jsem si uvědomila, že jestli nechci ztratit samu sebe, musím vzít věci do vlastních rukou. Tu noc jsem zabalila naše věci, poprosila Petra, ať vymění zámek čistě pro jistotu a koupila jsem nám lístky na dovolenou. Druhý den jsme odjeli s nadějí, že si konečně odpočineme a získáme odstup i potřebný klid.
Z této zkušenosti jsem si odnesla jedno: Je důležité chránit své hranice, i vůči těm, kteří to s námi myslí dobře. Skutečné porozumění je tam, kde se respektují potřeby obou stran.