Nedávno jsem se zastavila u tety, abych jí předala nějaké dokumenty. Vídáme se jen o Vánocích, ale teď nastala mimořádná situace. Nežije se jí dobře, ale to nemá s materiální situací nic společného. Nejsem lakomá, myslím, že čistota a pořádek jsou nezbytné. Můžete žít skromně, ale musíte mít doma uklizeno.
Na stěnách je spousta lapačů prachu. Nejrůznější figurky, ubrousky a zavařovací sklenice jsou naskládané na hromadách po desítkách. V koupelně je kočičí záchůdek – teta ho myje jednou týdně. Odpadky se hromadí přímo pod nohama. Byt je cítit splašky a zkaženým jídlem.
Teta mi nabídla něco k jídlu a začala prostírat stůl. Když prostírala nádobí, všiml jsem si, že je špinavé. Zatímco dávala něco z hrnce, vytáhl jsem z tašky antibakteriální ubrousky a začal si utírat vidličku.
Ona si toho všimla. Když jsem si začala vybírat jídlo, teta řekla:
– Nemáš hlad, nebo ti to nechutná?
Co jsem na to měla říct? Byli jste v podobné situaci?
Tak se cítím u mojí tchyně. A nikdo mě nechápe, že tam s dítětem nechci jezdit. Všechny její děti to přehlíží a říkají, že s tím nejde nic dělat. Je pohodlnější se dívat, jak jejich maminka žije v bordelu a špíně. Proto se s nima nechci stýkat, takový názor je alibismus