Zaplatila jsem dovolenou, aby nám moje maminka pomohla s dcerou. A ona si místo toho vzala vlastní dovolenou.

Dobré zprávy

Před rokem a půl jsme se s manželem stali rodiči. Narodila se nám krásná holčička, Markéta. Letos, i když je naše dcera ještě malá, jsme si s manželem řekli, že bychom měli jet na dovolenou. Když nás přišla navštívit moje maminka, pověděla jsem jí o našich plánech.

Maminka na to řekla:

Jak si chcete vůbec odpočinout s tak malým dítětem? Stejně si to neužijete. Sousedka se zrovna vrátila z dovolené. Její děti ji vzali jen proto, aby hlídala vnoučata. Taky bych jela, ale prostě na to nemám peníze.

Samozřejmě jsem pochopila, na co naráží, ale tehdy jsem to nechala být. Domluvili jsme se s manželem, že si to ještě pořádně rozmyslíme. Nakonec jsme se rozhodli, že ji vezmeme s sebou a další den jsem jí to oznámila:

Mami, podívej, manžel ti zaplatí úplně celou dovolenou. Budeš mít svůj vlastní pokoj, dokonce ti koupí letenky a ještě ti dáme nějaké peníze na drobnosti. Ale počítáme s tím, že nám pomůžeš. Navíc ti sama dám něco bokem, jen aby o tom manžel nic nevěděl!

Maminka z toho byla nadšená. A tak jsme odletěli. První den jsme strávili spolu, byli jsme po cestě unavení a brzy jsme šli spát. Druhý den pak manžel řekl mojí mamince:

Vezmi si Markétu k sobě do pokoje dnes večer. My bychom rádi šli na večeři do restaurace! Ráda bych, ale promiňte, nejde to. Včera jsem si koupila dva výlety a zítra odjíždím brzy ráno! odpověděla maminka. Mami, počkej! To mi nevychází! Přeci jsme se dohodly, že nám s Markétou pomůžeš! Jenže já mám koupené jen dva výlety. Budu mít dva dny úplně pro sebe a na dovolenou. Pak vám slibuju, že se postarám o Markétu! ujistila mě maminka.

S těžkým srdcem jsme na to přistoupili. Po dvou dnech však přišla maminka s tím, že prý asi nastydla: Já mám rýmu! Radši se teď o Markétu postarej sama, ať ji nenakazím! Ale mami, nevypadáš nemocně! Nevysmrkáš se, nekašleš! byla jsem překvapená.

Uběhl týden. Mamka si neustále stěžovala, jak je jí zle. A potom jsem ji náhodou viděla, jak si pochutnává na zmrzlině. Mami! Co to děláš? A co tvoje bolest v krku? Nebo snad nejsi nemocná a jenom jsi nám celou tu dobu neříkala pravdu? Ale já si taky chci odpočinout! Taky pracuju a jsem už unavená! Nejsem tvoje chůva! odsekla mi maminka.

Rozhořčeně jsem jí řekla: Ale mluvily jsme přece jasně zaplatíme ti dovolenou, a ty nám za to vypomůžeš s Markétou. Ale ty si tu jen užíváš!

Byla jsem jejím chováním hodně zklamaná. A vlastně až do konce dovolené jsme spolu už moc nemluvily. Po návratu domů jsme se přestaly vídat. Uplynuly tři měsíce a stále jsem mamince nedokázala odpustit, co udělala…

Z celého zážitku jsem ale pochopila, jak důležité je nastavit si hranice a mít s blízkými otevřenou komunikaci. Bez vzájemného pochopení může i nejhezčí dovolená přinést pocit zklamání. Je potřeba si vážit upřímnosti a nevkládat do očekávání více, než jsou druzí opravdu ochotni a schopni dát.

Rate article
Add a comment