Tajemství na okraji
Jakub slavil své narozeniny. Rozhodl se strávit je s rodinou v malebném sídle na okraji Šumavy. Když dorazili na místo, vydal se Jakub s dětmi na procházku po stezkách, které se ztrácely mezi smrky. Jeho manželka Zuzana zůstala doma připravovat oslavu. Šikovně krájela zeleninu na salát, když tu náhle ostrý zvuk telefonu rozbil ticho. Byl to Jakubův mobil, zapomenutý na dubovém stole. Zvonění nepřestávalo, a tak Zuzana povzdechla a zvedla sluchátko.
„Haló?“ pronesla tiše.
Na druhé straně nastala děsivá tichost, než hovor náhle skončil. Zuzana ztuhla, sevřela telefon a srdce jí bušilo úzkostí. V tom okamžiku se vrátil Jakub s dětmi; jejich hlasy zněly veselě, ale jeho výraz se změnil, jakmile spatřil telefon v její ruce.
„Co děláš s mým telefonem?“ zaštěkl ostře a v očích mu probleskl stín.
„Někdo volal… ale mlčel,“ zašeptala Zuzana, cítíc, jak se jí hlas chvěje.
Jakub telefon vytrhl a v jeho pohledu vzplanula bouře. To, co následovalo, jí sevřelo srdce strachem.
Zuzana se s Jakubem seznámila před patnácti lety v malé kavárně v centru Prahy, kde pracovala jako servírka. Ten večer byl plný smíchu a hluku, když tam Jakub se svými přáteli zavítal. Připadal jí tichý, ale zároveň měl zvláštní magnetickou sebejistotu, která přitahovala pohledy.
Kolem půlnoci se skupina chystala odejít, nechala štědré spropitné. Jen Jakub zůstal a tichounce, skoro šeptem, zeptal se:
„Dovolíte, abych vás doprovodil domů? Kdy končí vaše směna?“
„Děkuji, ale zvládnu to sama,“ odpověděla Zuzana, cítíc, jak jí tváře zalévá horko.
Usmál se, rozloučil se, ale když Zuzana vyšla z kavárny, spatřila ho u vchodu. Čekal.
Tato náhodná schůzka se stala začátkem jejich příběhu – lehkého jako jarní vánek, který však vyrostl v pevné manželství. Jakub pocházel z bohaté rodiny, která Zuzanu přijala jako vlastní. Její vlastní dětství bylo poznamenáno: rodiče se rozvedli, když jí bylo dvanáct. Otec odešel z města, založil novou rodinu, a matka, pohlcená křivdami, ji často nechávala samotnou.
Po deváté třídě Zuzana nastoupila na hotelovou školu v Praze a pak si našla práci v kavárně. Život s Jakubem pro ni znamenal nový svět. Ve svých sedmadvaceti už měl vysokou pozici v úspěšné IT firmě. Zaplatil jí kurzy programování a pomohl jí získat místo ve své společnosti.
„Jakube, tady je práce tak zajímavá!“ radostně sdílela Zuzana, když usedala do auta po směně. „Všichni jsou tak milí, vůbec ne jako v té kavárně!“
Jakub jí něžně pohladil rameno.
„Věděl jsem, že se ti to bude líbit. Tak co, do obchodu? Slíbila jsi hermelín s bylinkami k večeři.“
„Už se těším, až to uvařím!“ zasmála se Zuzana.
Jejich porozumění bylo téměř magické, jako by se znali odjakživa. Jediné, co jejich štěstí kalilo, byla absence dětí. Lékaři jen krčili rameny: „To je loterie.“ Ale Jakub a Zuzana se nevzdávali. Po mnoha procedurách a konzultacích se po čtyřech letech narodil jejich syn Matěj a o dva roky později dcera Anežka.
Jakub se stal vzorným otcem a manželem, převzal veškeré finanční starosti. Zuzana po narození dětí zasvětila život rodině a opustila práci. Jednoho večera, když děti chodily už do školky, se zamyslela:
„Jakube, co kdybych se vrátila do práce? Děti jsou ve školce a já celé dny doma…“
Jakub na ni překvapeně pohlédl.
„Zuzano, myslíš to vážně? Chceš běhat mezi prací a dětmi, pak ještě úkoly a kroužky? Jsi skvělá máma a manželka, není to dost?“
Něžně ji objal a Zuzana se usmála a přikývla:
„Asi máš pravdu.“
Uběhlo šest let. Matěj a Anežka šli do školy a Zuzana vytvářela rodinnou pohodu. Nudit se neměla: před čtyřmi lety získala řidičák a Jakub jí koupil auto. Její dny byly nabité – škola, kroužky, manželovy záležitosti. Když jí však zavolala sestřenice Klára s pozváním na návštěvu, Zuzana zajásala. Klára byla jediným příbuzným, se kterým udržovala teplé vztahy.
„Kláro, jak jsem se po tobě stýskala!“ vykřikla Zuzana, objímajíc sestřenici na nádraží.
Klára si ji prohlédla od hlavy k patě.
„Zuzano, ty ses úplně změnila… Trošku jsi se zakulatila,“ zažertovala.
Zuzana se zarděla.
„Dvě děti, víš, nedělají postavu štíhlejší. Ale Jakub říká, že se mu tak líbím ještě víc.“
„No, pokud to říká Jakub, kdo jsem já, abych se přela?“ mrkla Klára. „Odveď mě, chci kafe a horkou sprchu!“
Doma Klára přiznala, že se s ní manžel rozvedl, vyměnil ji za mladší.
„Víš, on je ještě lakomec!“ plakala Klára. „Vyhodil mě s věcmi na ulici. Mám nějaké úspory, ale co dál?“
Zuzana soucitně sestřenici objala.
„Chceš, abych poprosila Jakuba, aby tě vzal do své firmy? Platí tam dobře.“
Klára radostně přikývla. Ten večer Zuzana manželovi pověděla o sestřiných trápeních.
„To není problém,“ odpověděl Jakub. „Má vzdělání, zařídíme to. Zítra promluvím s personalisty.“
„Děkuji, miláčku,“ něžně se na něj podívala Zuzana. „Věděla jsem, že to vyřešíš.“
Uběhlo půl roku. Klára pracovala v Jakubově firmě, pronajímala si byt, ale často zůstávala u Zuzany. Jednoho večera u čaje si stěžovala:
„Nerozumím dnešním mužům! Jsem chytrá, hezká, a přesto nemůžu najít někoho pořádného!“
Zuzana se zasmála.
„Kláro, vždyť jsi se právě rozvedla, a už toužíš po další svatbě?“
„Samozřejmě!“ zvolala KlKlára se zatvářila zamyšleně a dodala: “Ale možná je lepší být chvíli sama, než se znovu spálit.”
