S Melissou jsme byli spolužáci. Znali jsme se od školky. Tehdy jsem byl do téhle blonďaté modrooké dívky s dlouhými vlasy bláznivě zamilovaný. Zdálo by se, že náklonnost, která se zrodí v tak mladém věku, by měla časem vyprchat.
Dětská psychika je velmi pružná. Dnes se vám líbí jedna, zítra jiná. Ale ne v mém případě. Když jsme se s Melissou staly spolužačkami, začala jsem ji mít ráda ještě víc. Každým rokem byla krásnější a krásnější. A jak mě bavilo tahat ji ve třídě za copánky. Urážela se, ale její lehce uštěpačný dětský obličej mi připadal tak roztomilý. Netajil jsem se tím, že bych si přál, aby se na mě znovu podívala těma svýma velkýma modrýma očima.
Když jsem byla v pubertě, kluci už dávno začali balit různé holky, ale mě ne. V mém srdci stále žila neopětovaná láska k Ole. Ona mi však nikdy nevěnovala pozornost. Vždycky ji víc přitahovali zlí kluci. A co teprve já, student s obyčejnou pětkou, v brýlích, košili a kalhotách. Rozhodně ne její typ.
Dokončili jsme střední školu a každý z nás šel dál svým životem. Někteří šli na univerzitu, někteří na vysokou a někteří rovnou do práce. Já jsem získal stipendium na studium na nejprestižnější univerzitě v hlavním městě. Přiznávám, studovaly tam dívky s vizáží bohyň z Olympu, šíleně krásné, ale v duši měly jen prázdnotu. S některými z nich jsem dokonce chodil. Přesto se mi v hlavě vždycky vynořil obraz milé, laskavé, přirozeně krásné Melissy. Bylo deset let po škole, měla jsem vlastní firmu, měla jsem všechno, co jsem potřebovala ke skvělému životu. Byl nějaký kongres, taky jsem tam jel, doufal jsem, že tam bude i Melissa. A ano, byla tam. Pořád stejně krásná a milá. Začali jsme si povídat a večer skončil u mě. Ráno jsem ji požádal, aby se ke mně nastěhovala, a o měsíc později jsme se vzali. Byl jsem nejšťastnější. Dívka, o které jsem snil od dětství, byla konečně mou ženou.
A zdánlivě se nám život dařil, Melissa byla ženou v domácnosti a já pro nás vydělával peníze, ale začal jsem si všímat, že když nepřijdu z práce domů, je unavená, unavená. A čím, zdálo by se. Dokonce jsem si tehdy myslel, že mě podvádí. Rozhodl jsem se tedy nainstalovat videokameru, abych viděl, co dělá a kdo za ní chodí. Jaké bylo mé překvapení, když moje milovaná žena celý den neseděla. Vařila, uklízela, prala – dělala pro mě všechno. A než jsem se musel vrátit z práce, oblékla si své nejlepší šaty a nalíčila si hlavu a obličej. Byla jsem hloupá, když jsem o ní takhle přemýšlela. Ve skutečnosti mě milovala stejně jako já ji.
