Už od dětství jsem byla blázen do dětí, a když mi bylo 25 let, stále častěji jsem se zastavovala na malé zahrádce, abych je pozorovala, jak si hrají, běhají a smějí se.
Frank byl můj první vážný vztah, už jsme mluvili o svatbě, a když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem štěstím bez sebe.
On se však bál, zjevně nebyl připravený.
Odstěhoval se z bytu, kde jsme bydleli, a už jsem ho nikdy neviděla.
V noci jsem ani nemrkla okem a hlavou se mi honily různé možnosti – potrat, dát dítě k adopci, vychovávat ho sama…..
První dvě jsem absolutně nemohla přijmout, na třetí jsem byla připravená, ale věděla jsem, že cenou za to bude věčný boj s rodiči.
A neříká se, že ráno je moudřejší večera, když jsem odcházela do práce, potkala jsem u vchodu Borise.
Je to můj soused, který mi už mnohokrát ukázal, že mě má rád.
Stávalo se mi, že se na mě díval, aniž by ze mě spustil oči, a bral mi tašky, když jsem šla sama nakupovat.
Obvykle jsem kolem něj jen prošla s pozdravem, ale tentokrát jsem se zastavila a dali jsme se do řeči.
Ptal se mě na Franka a já mu nevysvětlitelně všechno řekla.
Ten večer na mě Boris čekal před prací s krásnou růží a o měsíc později jsme podepsali svazek.
Svatbu jsem si nepřála, to by bylo příliš pokrytecké. Ale byli jsme ujištěni, že je všechno v pořádku.
Můj manžel byl milý, hodný, inteligentní a sympatický.
Měl jen jednu chybu – nemilovala jsem ho.
Když se narodila Eva, dokázal zázraky.
Za pouhé čtyři dny zrenovoval dům a zařídil báječný dětský pokoj.
Má spoustu přátel a ti mu pomáhali.
Zahřálo mě to u srdce, cítila jsem se mu blíž, ale to kouzlo tam pořád nebylo.
Boris dlouho bojoval o mou náklonnost.
Když se nám narodil syn a bylo nám řečeno, že bude lepší ho opustit, protože je těžce postižený, podívala jsem se manželovi do očí a viděla jsem tu hrůzu, kterou musel číst v mých.
Oba jsme to rázně odmítli. Bohužel naše dítě o týden později zemřelo.
Boris se mnou v noci plakal, objímal mě a utěšoval, že snad naše dítě odešlo na lepší místo.
To nás ještě více sblížilo a tehdy jsem se do svého muže zamilovala. Z naší bolesti se zrodila láska.
Pak postupně přišli naši dva kluci a teď je v naší velké rodině mnoho, mnoho tepla a štěstí.
Do otce svých dětí jsem blázen a vím, že mi ho Bůh poslal, abychom spolu mohli vychovávat vnoučata.
