Tak to je přece maminka
Jaká opožděná platba? Musíte si mě s někým plést, my přece žádné úvěry nemáme… Ano, Novákovi, ano, naše adresa, ale… Kolik? To přece nemůže být pravda. A na čí jméno je ten úvěr veden? nechápavě se ptala Barbora.
Na jméno Tomáš Novák, ozval se hlas v telefonu.
Ano, to je můj manžel, ale jak mohl? A proč? Barbora byla naprosto zaskočená.
Je mi líto, změkčil hlas na druhé straně, pravidla platí pro všechny: doba byla překročena, dnes je to upozornění, příště budou následovat další kroky.
Barbora si nevzpomínala, jak přišla do pokoje před počítač. Asi ji šok z té nečekané zprávy naprosto ochromil. Musím přijít na to, kde se ten dluh vzal.
Manželovu kreditní kartu nikdy neviděla, takže peníze určitě nebyly vzaty pro rodinu. Co se tu děje? O práci toho dne nemohla být řeč, pořád jí hlavou běžely jen otázky okolo toho zvláštního telefonátu. Jen co uslyšela klíče v zámku, spustila:
Pro koho jsi peníze vzal? Kdo tě prosil, abys bral úvěr?!
Nestihl jsem to, stejně už volali, zabručel Tomáš. A když zjistil, že si nechtěl něco říct, obořil se: Co na mě tak hledíš? Pro maminku to bylo. Prosila mě o pomoc, je sama…
A na co takovou částku? My si vystačíme s méně, i když oba pracujeme!
No na dovolenou, jasné? odsekl Tomáš.
Kam se chystá? Do Dubaje, nebo na Maledivy?
Maminka mě vychovala sama, má na to právo. Od tebe bych takovou reakci nečekal…
Tomáš se urazil, odešel do obýváku, s demonstrací se svalil do křesla a otočil se ke zdi. Tohle dělal vždycky, když na svou ženu potřeboval něco psychologicky vymoci. Tentokrát to už ale na Barboru neplatilo.
Odpovědí bylo ticho. Tchyně byla v jejich životě až moc od začátku. Milada Pavlová totiž ráda rozkazovala. A začalo to hned při prvním setkání: sotva spatřila náušnice na Barboře, dala najevo, že ji zajímá, zda jsou drahé, nebo je to bižuterie.
Jakmile se dozvěděla, že Barbora nosí pravé šperky, začala lamentovat:
A k čemu vyhazovat tolik peněz? Raději byste měli koupit něco užitečného do domácnosti…
Byl to dárek…, jen rozpačitě vysvětlila Barbora.
Aha, tak v pořádku, uklidnila se Milada okamžitě.
O týden později poprosil Tomáš manželku, aby si u tchyně náušnice už raději nebrala. Prý je to pro maminku moc těžké, protože na podobné šperky nemá, a syn jí takové koupit nemůže.
Barbora už tehdy vnímala, že není úplně normální, jak se Milada chová. Ale zamilovaná tyto pocity potlačila. Pak svatba Milada zazářila: vkusné šaty, krásný dar. Až později se Barbora dozvěděla, že to všechno platil Tomáš. Jinak by matka na svatbu ani nepřišla.
A pak už to jelo: jednou chtěla nový televizor jako sousedka, jindy fén jako švagrová, pak úhradu za kosmetické služby a další procedury. Samozřejmě všechno okamžitě, a když náhodou věc nevyšla, začala Milada vřískat a skuhrat na zdraví. Tomáš nezvládal maminčiny slzy, plnil jí každé přání:
Vždyť to je maminka!
Jenže měl už i vlastní rodinu a na tu prostředky zoufale nestačily. Barbora nechápala: oba vydělávají slušně, a stejně nemají na základní věci. Tomáš na otázky Barboře jen mával rukou:
Barunko, asi ještě neumíš správně vést domácí rozpočet. Měla by ses to naučit od mojí mamky…
Ale Barbora se rozhodla, že od tchyně se rozhodně učit nebude instinkt jí říkal držet se od takového typu dál.
Teď přišla poslední kapka: tchyně chtěla zaplatit exotický zájezd. A částka, kterou si kvůli ní Tomáš půjčil, Barboru šokovala. Z těch peněz by se dala splatit tři splátky hypotéky najednou, vybavit celý byt kvalitním nábytkem i spotřebiči, a ještě by zbylo i na oslavu v nejlepší restauraci ve městě.
Jenže Tomáš se měnit nehodlal: mámě přece všechno. S tím by Barbora asi mohla žít, přece jen je to jeho máma. Ale bez jediné zprávy? Kdo by ten úvěr splácel, kdyby se něco stalo? Ona! A Milada by opět byla mimo hru.
Asi už přišel čas si s Tomášem pořádně promluvit. Byl by dobrý důvod si vyjasnit, kdo pro něj bude přednější. Anebo mu aspoň dát za úkol, ať vysvětlí mamince, že její nároky jsou za hranou. Místo toho ale Tomáš jen vybuchl a vylíčil Barboru jako nevděčnou a vypočítavou:
Vždyť já to všechno splatím, ten dluh už jsem uhradil, a stejně ti to je málo! Máma nejezdí po levných lázních, potřebuje luxus. Má na to právo! Vždyť mi dala život a všechno pro mě dělala, a já jí nedopřeju dovolenou?
A jak se vejde její dovolená do našeho rozpočtu? Nevážně, měli bychom jí to vysvětlit?
Radši ti vysvětlím já: maminka je svatá!
Barboře bylo jasné, že Tomáš na svém postoji nic měnit nehodlá. A že Milada na syna žárlí, taky dobře věděla: každý den volala a prosila, ať za ní Tomáš přijede strašně se jí prý stýská… A Tomáš vždycky běžel přes celé město jen na její zavolání.
Po včerejším konfliktu oba odešli do práce, aniž by si cokoliv řekli. A k poledni se Barboře udělalo tak zle, že kolegové trvali na cestě k lékaři. Tam zjistila, že čeká dítě. Musela se s touto novinou podělit s budoucím tatínkem. Brala to jako šanci znovu nastavit rodinný rozpočet.
Ale radovat se bylo předčasné. Tomáš místo radosti začal lamentovat, že to nečekal, a prosil, ať dítě zatím neplánují a trval na přerušení těhotenství. Potom začala obvolávat i tchyně, ale ta místo prosby rovnou rozkazovala:
Nebudu žádná babička! Co sis usmyslela? Chceš si syna k sobě připoutat dítětem? To se ti stejně nepovede, I tak tě Tomáš opustí…
A kam by šel?
Ale no tak, jsem jeho máma, znám ho. Už dlouho přemýšlí, jak od tebe odejít. Udělej, co říká, výživné stejně nikdy neuvidíš!
Barboře se před očima zatmělo. Probrala se až v nemocnici.
Barunko, konečně jsi vzhůru! slyšela známý hlas. Otevřela oči a vedle postele seděla zdravotní sestra Anna Konečná, sousedka Milady.
Paní Konečná, vy tu pracujete? dostala ze sebe Barbora.
No, bylo by lepší, kdybys mě tu nikdy nepotkala, ušklíbla se Anna, už jsme si mysleli, že bude problém ty nebo dítě.
Cože?!
Klid, už je to lepší. Ale pověz mi, co tě tak dostalo?
Barbora všechno převyprávěla. Anna se zamračila a poradila jí:
Utíkej od téhle rodiny, Tomáše nezměníš a jeho máma ničí každou jeho partnerku. Myslí si, že jí syn patří celý. Kvůli její náročnosti chudák její manžel skončil předčasně, a Tomáš je celý po něm nikdy se postavit mamince neodváží.
Ale vždyť si mě vzal…
Upřímně se divím, kolik holek před tebou už od něj po první návštěvě u Milady uteklo! No, rozhodnutí je na tobě. Co Tomáš na dítě?
Po odpovědi Barbory Anna zaklela směrem k maminčinu chlapečkovi a jako by tím vyslovila kouzlo, díky kterému Barbora viděla své možnosti jasně. Zvládne to sama. Tomáš volbu udělal už dávno, jen o tom neví.
O rozvod zažádala Barbora hned po návratu do práce. Tomáš se nesnažil vztah zachránit. Ani o tom, že dítě nakonec donosila, mu neřekla.
… Od rozvodu uplynul rok. Barbora s dcerkou v kočárku se procházely u parku za domem.
No to snad není možné, koho to nevidím! zaslechla známý hlas. Proč mi nedovolíš vídat vnučku?
Protože to není vaše vnučka, klidně odpověděla Barbora. To dítě… To, o kterém jste s Tomášem rozhodovali, se nenarodilo. A tahle tahle je jen moje. A babičku už má vlastní.
Jak si to?
Můžu si to dovolit. A jestli toužíte být babičkou, najděte si synovi jinou nevěstu.
Barbora se s úsměvem na rtech rozcházela, nevšímala si zlostných nadávek ze zadních řad. Dobře cítila, že odešla včas od muže závislého na mamince i tchyně, která neznala míru. Udělala jediné správné rozhodnutíOtočila kočárek směrem ke slunci, kde na lavičce čekala její kamarádka Anna s termoskou horké kávy. Barbořina dcera se zatím rozesmála a máchla ručkou tak ráda pozorovala motýly nad trávníkem. Barbora se nadechla nového dne, svobodného od výčitek i požadavků, a věděla, že první krok už má dávno za sebou.
Cestou domů zpívala dceři tiše do ouška, stiskla její drobnou dlaň a vůbec poprvé za dlouhé roky si byla jistá, že patří sama sobě. Být dobrou matkou nemusí znamenat obětovat své sny nebo život jiným. Stačí, když bude sama sebou. A když z dálky zahlédla Miladu, jak odchází rozčileně kamsi mezi stíny lip, jen se pousmála a tiše zašeptala: Teď už jsem opravdu doma.