Mám dva syny ve věku 26 a 32 let. Starší z nich je rozvedený s manželkou a je bezdětný. Mladší se ještě neoženil. Žijeme ve velké vesnici, práce tu není.
A abych byl upřímný, nechtěl jsem, aby moji synové pracovali. Měl jsem velké hospodářství. Býky, krávy, kozy, spoustu drůbeže. Z toho jsme žili. Synové mi pomáhali hospodařit. Dával jsem maso, mléko, vejce. Vyráběli jsme tvaroh, smetanu, máslo, sýry a z toho jsme žili. A chlapcům jsem platil mzdy. Všechno šlo dobře. Postavili jsme jim dům na vlastním pozemku. Začal jsem žít sám a synové se přestěhovali do vlastního domu. Co je k tomu vedlo? Aby zničili život sobě i mně. Nechápu to. Nežili jsme bohatě, ale měli jsme dost. Jídlo, oblečení, boty, nábytek, domácí spotřebiče. Jednou za rok jsme jezdili na dovolenou do Turecka.
A najednou začali mít drahé věci, videotechniku, nejrůznější domácí spotřebiče. Prodali staré auto a koupili si nové. Peníze, které jsem jim platil, na takové radosti nestačily.
Začal jsem se vyptávat, kde se to vzalo a jak. Řekli, že pracují na počítači v nějaké firmě , uvěřil jsem a byl šťastný. Drahé věci se v domě objevovaly dál. Pak všechno nějak utichlo. Ještě jsem zapomněla říct, že jsme dům ještě nezlegalizovali a synové jsou na mě přihlášeni. Dům je rozdělen na tři části. A pak.
Přišli ke mně domů něco sníst. Zaparkovali auto, neměli peníze na benzín. Pak ho prodali. Všechno šlo do háje. Dobře, chápu, že jim možná nevyšla práce s internetem. Ale peníze, které jsem jim platil, začaly mizet. Už jsem měl podezření, že by to mohly být drogy nebo něco takového. Pomalu se z domu začaly ztrácet všechny věci. Notebook, televize a mnoho dalších. Ptal jsem se a oni mě prostě odmítli.
Jednoho dne jsem to nevydržel.
Šel jsem za nimi a požádal je, aby mi řekli pravdu , třeba nějaký dluh. Třeba se jim ztratil. Nechtěli mi to říct.
Bylo to nedlouho po prázdninách. Maximálně týden a pak jsem se to díky telefonátům dozvěděl. Nevím, jaké je správné slovo, třeba vymahači dluhů. Všechny ty věci byly koupené na úvěr a mají dluhy dva přes tři miliony. Jsem v ohrožení, protože jsou u mě registrovaní. Musel jsem prodat celou farmu. Ale ty peníze nepokryly ani desetinu dluhů. Dovedete si představit, kolik jsou 3 miliony pro obyčejného člověka? Teď to musím platit z důchodu, a ten mám malý. Celý život jsem byla v domácnosti, nikdy jsem nepracovala. Zřejmě jsem nejednala moudře. Neměla jsem prodávat půdu , měla jsem si ji nechat. Měla jsem z těch peněz splatit ty půjčky a poslat je někam na práci nebo na směnu, ale já jsem se tak bála, že jsem doslova v jeden den všechno prodala. Levně, za hubičku, abych rychle pokryl alespoň část toho dluhu.
Teď jsme zůstali bez farmy, bez peněz na splácení. Nevím, co mám dělat. Situace je hrozná. Přítel radí vyhodit je a nechat je, ať si dělají, co chtějí. A ti, co mi volají, mi vyhrožují, že mi seberou dům. Napadlo mě, že bych jim možná měla dům prodat. Ale jak ho prodat, když není zlegalizovaný ( není tam příjem) tj. ukáže se, že vlastně neexistuje. Ano, dá se to udělat . Ale kde na to vzít peníze. A kdo koupí dům na stejném pozemku s dalšími lidmi. Prodej bude trvat roky. U nás si moc lidí domy nekupuje.
Takový život mi na stará kolena zařídily moje děti. Do konce života nebudu schopen splácet jejich dluhy.
Vždyť chodili do práce na směny, museli něco dělat, aby splatili dluhy. A já tu sedím a třesu se, okna jsou zatemněná. Bojím se vyjít z domu.
