Ivo, dostala jsi pozvánku od Ráty?
Dostala. Jen se na to svatby nevyprvuji, odpověděla jsem do sluchátka.
Jak to nechoď? Přeci je to naše kamarádka a svatba bude velkolepá, vymáhá se i zahraničníman. V nejlepším restauraci budeme slavit! promluvila Juliána.
Ne, nemám s kým jít. Víš, co se stalo s Igorem, už to není. Jedna nejdu, Ráta mě bude řízet, to znáš! protestovala jsem.
Dobře, večer přijdu k tobě. něco vymyslíme, řekla Juliána a položila sluchátko.
S Rátou a Juliánou jsem byla přátelkami už od college. S Juliánou přátelství přetrvává dodnes, s Rátou už téměř nepřitomím. Pár let zpátky odešla za hranice a teď nám oznamuje nadcházející svatbu.
Ráta vždycky byla domýšlivá a pyšná. Teď nás pozvala na své obřady se svým zahraničním snoubencem. Já jsem bez partnera, tak jsem se rozhodla svatbu vynechat, aby mi kamarádka neudělala legraci.
Juliána dorazila večer, jak slíbila.
Ivo, mám plán! Najdeme ti ženicha nebo manžela. Co řekneš? řekla energicky.
Cože? Jakého manžela? Co to zase vymýšlíš? zeptala jsem se.
Juliána byla vždy taková snílkyně, že její nápady často zvedaly hlavu. Věří, že z každé situace není bezvýchodová!
Všechno jsem zjistila! Jsou agentury, kde si můžeš půjčit muže! To je přesně to, co potřebujeme! povídala.
Ne, nesouhlasím! Nemám si najímat muže, to je poslední možnost! rozčileně jsem reagovala.
Ivo, ne muže, ale manžela, i když fiktivního! Co ti nejvíc chybí? Přítomnost na Rátině svatbě! Tak to udělej! Už jsem tam zavolala a vše domluvila! trvala dál.
Juliánko, vždycky máš svůj repertoár! Jak víš, koho pošlou? zeptala jsem se.
Objednala jsem si hezkého, galantního chlapíka v slušném importu. Stačí? Zítra se s ním seznámíš. V 19:00 bude čekat před kinosálou. Vyřešte detaily, může hrát roli milého manžela nebo snoubence, jak budeš chtít. řekla.
Jak ho poznám? vykouzlila jsem se. A kolik to stojí?
Neboj, není to drahé. Pošlu tvou fotku do agentury, on tě pozná sám. Stačí se připravit na svatební šaty! uklidnila mě.
Následující den jsem šla na setkání s půjčeným manželem. Kolem vstupu do kina jsem se posadila na lavičku.
Dobrý večer, jste Iva? zeptal se neznámý muž. Jmenuji se Vladimír.
Pohlédla jsem na něj kriticky a byla jsem spokojená. Juliána měla pravdu, byl opravdu pohledný.
Ivo, vaše kamarádka mi všechno vysvětlila. Nebojte se, vše dopadne dobře. Převezmu roli budoucího manžela. Tady je pro vás! usmál se Vladimír a podal mi malou kytku.
To vůbec nebylo nutné! zčervenala jsem.
Ivo, projděme se? Řekněte mi něco o sobě, abych byl v obraze. Je to důležité pro práci. řekl.
Samozřejmě! odpověděla jsem.
Chodili jsme po městě několik hodin, poté si Vladimír poznamenal mou adresu a slíbil, že mě v sobotu čeká před mým domem.
Byla jsem nadšená. Muž se mi líbil, nechápala jsem, proč si zvolil takový obor.
V sobotu mi zavolal Vladimír.
Ivo, jsi připravená? Za deset minut budu u tebe.
Ano, už vycházím.
Když jsem ho spatřila před budovou, sotva jsem nezakopla. Stál v drahém obleku, vedle něj lesklé importní auto. Byl natolik atraktivní, že jsem se zastavila v dechu.
Dobré ráno, milá! Nastup, prosím, spěcháme, usmál se Vladimír. Jak to jde?
Skvěle, talentovaný! zasmála jsem se.
Svatba u Ráty byla skutečně šik. Přítelkyně mě přivítala úsměvem, ale když spatřila mého manžela, úsměv zmizel. Vždyť její snoubenec byl cizinec, starší, plešatý a obézní.
Já jsem byla spokojená, protože kamarádka často říkala, že si tě snadno nevybereš, že jsi nudná a obyčejná, že v tobě chybí záhada.
Možná měla Ráta pravdu, ale chtěla jsem jí dnes dokázat opak a podařilo se. Vlad celý den držel oči jen na mě, nehlédl na ostatní dívky.
Ivo, jak to jde? Jsi spokojená? šeptala Juliána.
Ano, děkuji ti! odpověděla jsem.
Co na něj říkáš? Líbí se ti? zajímala se kamarádka.
Líbí, ale smysl to má jen tak. Zítra na mě už nebude myslet, povzdechla jsem. Chtěla jsem, aby ten den trval věčně.
Ráta se usmála tajemně a odešla.
Ivo, viděla jsi naše noční město? zeptal se Vladimír.
Ne, moc jsem spala, usmála jsem se.
Zbytek! To je nevyjádřitelný pohled. Pojďme pryč, ukážu ti to! navrhl.
Rozhodně chci! souhlasila jsem.
Přiblížili jsme se k novomanželům, abychom se rozloučili.
Děkuji, Ráto! Všechno bylo skvělé, jako vždy na vrcholu! řekla jsem.
Opravdu se vám líbilo? zeptali se.
Ano, úžasná svatba! Chceme být s manželkou sami, řekl Vlad a objal mě.
Pak jděte klidně dál! Ráda jsem poznala tvého manžela! odpověděla Ráta a podívala se na mě chladným pohledem.
Celou noc jsme projížděli noční Prahou. Vlad mi vyprávěl spoustu zajímavých věcí. Byla jsem překvapená, kolik toho ví, přestože jeho profese nebyla zrovna učitelská.
Ráno se mě dopravila až ke vstupu.
Ivo, byl jsem rád, že jsme se seznámili! Jsi skvělá dívka.
Děkuji, Vladíku. Co ti ještě dlužím?
Nic, tvá kamarádka už zaplatila.
Ještě jednou díky a na shledanou! řekla jsem a vystoupila z auta.
Doma jsem se rozplakala. Cítila jsem, že jsem se do něj zamilovala. Brzy mi zavolala Juliána.
Jak to jde? zeptala se.
Špatně, povzdechla jsem.
Líbí se ti? ptala se.
Samozřejmě. Co by se mi nelíbilo? Ale nemůžu si ho vzít na celý život, jen na pronájem.
Klidně. Jdeme spát, a večer mě čekej u mě! řekla a položila sluchátko.
Večer zazvonilo na dveře. Na prahu stála Juliána a Vladimír.
Překvapení! vykřikla kamarádka a objala mě. Seznam se, to je můj bratr Vladimír, s nímž jsi nechtěla mít nic společného. Kolikrát jsem ti to nabízela?
Cože, hráli jste si se mnou? Vladíku, nepracuješ v té agentuře?
Ano, hráli jsme! Co jiného? Jsi tvrdohlavá jako kůň! Budeme tu s dortem a šampaňským!
Pokud je dort Jen vstupte, zasmála jsem se.
Dobrý den, usmál se Vlad a objal mě.
S Vladimírem jsem už 15 let v manželství, máme dvě děti a šťastnou rodinu. Když děti ptají: Jak jsme se potkali?, smějeme se. Na svatbě u maminy kamarádky, odpovídá Vlad mrknutím.
Takhle končí naše vzpomínka.