„Vypadni z mého domu!“ – řekl jsem své tchyni, když znovu začala urážet mě.

Dobré zprávy

Vypadni z domu! řekla jsem své tchyni, když opět začala mě urážet.

V celém životě jsem se nejvíc bála hněvu tchýně, se kterou jsem už jednou byla spjata manželstvím. S tímto strachem jsem však měl alespoň jednou štěstí. První manžel, Petr Svoboda, přišel z dětského domova a neměl žádné rodiče. S Petrem to nevyšlo. Po pěti letech jsme se rozvedli. V době svatby jsem ještě studovala na Univerzitě Karlově. Po roce se můj manžel začal opíjet, šplhával do dluhů a jeho problémy se přenášely i na mě. Musela jsem studium přerušit, najít práci a splácet jeho závazky. Z toho manželství jsem si vzala jen hromadu potíží. Když jsem se rozvedla, vydechla jsem úlevou konečně už žádné hádky a žádné dluhy pod nosem.

Dva roky jsem žila sama, pomalu jsem se zotavovala a znovu nabírala sílu. Pak jsem potkala Radima Novotného. Nikdy se nevzal a neměl žádný vážný vztah. Všechno šlo rychle. Navrhl mi ruku a já souhlasila. Šli jsme k jeho matce, která bydlela v malém domku na okraji vesnice Křtiny.

U prahu už jsem viděla rozhořčený výraz jeho matky, Jany. Přivítala mě chladným Dobrý den a odešla do jiné místnosti. Zpočátku jsem netušila, co se děje. Možná jsem se špatně oblékla, ale ve skutečnosti jsem byla spíše skromná. Jana se posadila k stolu, podívala se na mě a mlčela. Ten pohled mi lekl. Když jsem zrudla, vstoupila do řeči s ostrým tónem.

Takže jsi tu, žádné vzdělání? řekla s lehkým úšklebkem a pohrdáním. Zdráhala jsem se chvíli, pak klidně odpověděla a popíjela čaj.

Ano, moje studium jsem nedokončila, život mi to neumožnil, ale plánuju to doplnit, řekla jsem.

Teta zakňučela nahlas.

Hm, plánuješ doplnit studium? A když budeš manželkou, co pak? Kdy budeš vychovávat děti, vařit pro manžela a uklízet dům? Jsi taková princezna. Znovu se zasmála, napila se čaje a položila šálek zpět na stůl. Můj syn vůbec nepotřebuje takovou čistou dívku, co se tu jen hrne.

Jste průměrná jak po vzhledu, tak po postavě, a ještě nemáte rozum. V tu chvíli jsem se cítila ponížená. Okamžitě jsem vstala, zamířila do koupelny a prolila se slzami. Cizí žena mě bezdůvodně uráží a můj manžel mlčí. Naštěstí jsme dům rychle opustili.

Už jsem nechtěla vstoupit pod ten dřevěný strop. Přesto Jana občas přijela k nám domů a pokaždé se snažila najít novou urážku, novou ránu.

Vyhledala jsem pomoc u psychologa, aby mi poradil, co dál. Po několika sezeních jsem si uvědomila, že Jana je typická manipulátorka a já jsem jen oběť, které jsem dovolená její urážky. Když znovu začala útočit, okamžitě jsem ji požádala, aby odešla z našeho domu.

Už se nevidíme a je mi to jedno. Můj manžel v tom nemá co říct. Teď, když se o tom zamyslím, vím, že jsem se z té temné kapitoly vymanila a našla svou vlastní sílu.

Rate article
Add a comment