Deník, zápis z dneška
Zase jsem dnes na chodbě paneláku potkala sousedku, paní Milenu. Zastavila mě a začala si postěžovat: Zase mi včera snacha Eva přivedla Věrku na víkend hlídat! Vůbec do ní nemůžu nic dostat. Furt jen říká, že jí máma učila, že princezny moc nejedí! Lžičku, dvě a dost! Děcko je samá kost a kůže, už skoro svítí! Milena byla úplně rozčilená.
Od prvního okamžiku, co její syn Tomáš přivedl Evu domů, ji nemohla vystát. Hned od začátku jí vadilo, že Eva je o celých sedm let starší než Tomáš, který sotva dodělal gympl. On ani žádné ženské neznal před ní! Co je na tom divného, že se do ní zakoukal? Sbalila ho zkušeností, to je jasné! rozčilovala se Milena tehdy mnou.
Eva byla však opravdu krásná, měla šmrnc, starala se o sebe, hezky se oblékala a budovala si kariéru ve stavební firmě. Vůbec jsem se nedivila, že Tomáše zaujala. Žádná tajemná magie – chlapi se přece dívají hlavně očima, a ona byla opravdu na pohled.
Držela zdravý životní styl a učila to i svou dceru – jíst s mírou, hlídat si postavu a myslet na zdraví. Proto byla i malá Věrka od malička vedená k tomu, že není dobré se přejídat.
Pár měsíců po tom, co spolu začali chodit, Eva otěhotněla. Jestli to bylo naschvál, protože se Milena snažila vztah rozbít, nebo prostě chtěla být za vodou, kdo ví. Tomáš se ale rozhodl, že si Evu vezme. Bylo mu čerstvě osmnáct, Evě pětadvacet.
Po maturitě Tomáš šel na průmyslovku, kombinoval školu s prací, aby se uživili, protože bydleli společně nejdřív v podnájmu, pak měli malý pokoj v koleji na Žižkově.
Mladí byli zpočátku šťastní, ale Milena vymýšlela, za co snachu kritizovat: jednou že Tomáš nemá vyžehlené košile, jindy že nevaří pravé knedlíky, pak zase že malá nemá čepici, když fouká. Všude viděla jen chyby; Evě to samozřejmě vadilo, ale Milena si nedala říct.
Tím vším Eva omezila kontakt s tchyní na minimum. Všude si vše zařizovala sama školka, cvičení, šachy, logopedie. Po práci fofrem do školky, potom do kroužku. Do toho fitko, kosmetika, kadeřnictví. Prakticky doma nebyla. Tomáš přicházel, doma nikdo: dcera v kroužcích, manželka běhá někde po svých.
Jednoho večera zaklepala na jejich pokoj sousedka Radka vdova se dvěma puberťáky. V kuchyni na chodbě se jí rozbil kohoutek, ať jí Tomáš pomůže, než vytopí sousedy pod nimi.
Tomáš byl šikovný, ochotně opravil, co bylo třeba. Než to dodělal, Radka vařila špagety s karbanátky a pozvala ho na večeři. Tomáš souhlasil Eva moc domácí kuchyni neměla čas vařit, tak ochutnal rád.
Od té doby ho zvávala Radka často, jakmile byly Eva a malá pryč; trávili spolu večery v kuchyni, povídali, zajedli knedlíkem s vejci nebo štrúdlem. Postupem času mezi nimi přeskočila jiskra ani nevěděli, jak se to stalo, prostě si nedovedli večery bez těch setkání už představit.
V koleji má však každý na vše oči a uši, soukromí žádné, a tak se to brzy dostalo i k Evě: její muž tráví u sousedky moc času na to, aby šlo jen o opravy vodovodu.
Následoval velký výbuch: celý blok byl plný křiku. Eva byla hrdá ženská, okamžitě Tomáše vyhodila, sbalila mu věci, dala do chodby a zavřela za ním dveře.
Kam měl jít? K rodičům už bylo pozdě, a tak zamířil rovnou k Radce. Ta ho ubytovala s otevřenou náručí.
Té době bylo Věrce šest, Tomášovi pětadvacet, Evě dvaatřicet, Radce devětatřicet.
Když to Milena zjistila nejprve jásala: Výhra! Konečně! Jenže když slyšela, že syn skončil u ženy o čtrnáct let starší, která už má dva dospívající kluky, najednou ztichla, až mě to překvapilo. Vždy ji tak štvalo, že Eva byla starší, a teď – najednou nic, vše v klidu. Vypadalo to, že uznala vlastní porážku.
To všechno je už skoro patnáct let stará historie. Od té doby Tomáš žije s Radkou. Vlastní děti už nemají, ale žijí s respektem a porozuměním jeden pro druhého, i když teď je Tomášovi čtyřicet a Radce čtyřiapadesát. Milena je navštěvuje bez jediné výtky, celý domov je klidný, žádné výčitky, prostě rodinná pohoda. Vidím, že Tomáš je opravdu šťastný.
A já se pořád ptám: Je opravdu důležité, že je žena starší? Neděláme někdy všichni zbytečné dusno kvůli letům, když je nejdůležitější, aby byla v domově láska a radost?