Víš co, musím ti vyprávět, co se mi stalo s mojí tchyní. Ona má fakt silnou a tvrdohlavou povahu, nic s ní nejde po dobrém. Pořád se nám pletla do života, hádky byly na každém rohu a já s manželem jsme si vůbec nemohli najít klid. A ačkoliv byla totálně proti tomu, museli jsme nějakou dobu po svatbě bydlet u ní, prostě to vyžadovala situace v rodině.
Každou chvíli nás tahala na borůvky do lesa, hlavně kvůli marmeládě a kompotům, a co zbylo, to nikdy nedoputovalo k naší vlastní rodině. Popravdě, ze začátku jsme tam chodili jen o víkendech, protože jsem přes týden pracovala. Ale jak se nám narodila malá, musela jsem s tchyní na borůvky skoro každý den.
Ona měla zafixováno, že je nejlepší sbírat brzy ráno, i když v lese bylo vedro, všude samí komáři a bažiny, žádné pohodlí. A všechno, co jsme nasbírali, si napěchovala do mrazáku pro sebe.
Pak to mezi námi explodovalo, když manžel konečně otevřel téma peněz, protože jsme fakt byli ve složité situaci a potřebovali podporu i my. Došlo k dost husté hádce, a tchyně na truc uvařila polévku s tak malým kouskem masa, že jsme si toho sotva všimli. Úplně mě to urazilo, byla jsem z toho fakt smutná, zavřela jsem se na chvíli do koupelny a rozbrečela jsem se.
Nakonec jsme se rozhodli pronajmout si byt v Brně a odstěhovali se od ní. To byl teprve úlevný pocit, najednou jsme si mohli žít v klidu. Občas jezdíme na návštěvu, ale už tam nikdy nepiju čaj je to takový tichý protest proti jejímu chování. Myslím, že moc dobře ví, proč to dělám, ale asi je jí to jedno.
Ty, co bys řekla na ten náš konflikt mezi snachou a tchyní? Máš pocit, že jsem to vyhnala do extrému, nebo byla chyba na její straně? Stačí napsat, jsem vážně zvědavá na tvůj názor.