Vychovávala mě moje babička. Samozřejmě jsem jí vděčný, ale její láska nebyla nezištná

Dobré zprávy

Vyrůstala mě moje babička. Jsem jí samozřejmě vděčný, ale její láska nikdy nebyla úplně nezištná.

Bylo mi teprve pět let, když se můj milovaný tatínek rozhodl, že už nechce rodinu, a odešel od nás kvůli milence, která byla mladší než moje maminka. Protože jsme původně bydleli v jeho bytě v Praze, po rozvodu požadoval, abychom se s maminkou okamžitě vystěhovaly.

Musel jsem se nastěhovat k babičce, matce mé maminky, do Brna. Táta byl tak ctihodný muž, že vymýšlel různé způsoby, jak se vyhnout placení alimentů. Abych to zkrátil s mamkou jsme zůstaly skoro bez peněz a přestěhovaly se k babičce do malého panelového bytu. V té době to bylo opravdu těžké. Babička měla nízký důchod, maminka stále pracovala dlouho do noci a já se po škole vracel domů a pomáhal se vším, co bylo potřeba.

Když jsem byl starší, občas jsem zameškal školu, abych šel na stavbu vydělat si nějaké koruny, takže s učením to šlo z kopce. Bylo mi líto maminky i babičky, které vycházely s pár korunami od výplaty k výplatě. Rozhodl jsem se, že po deváté třídě školu nechám a budu pracovat naplno. Ale tehdy se objevila babiččina sestra, teta Emilie. Nabídla mi, že mě vezme k sobě do Ostravy, pomůže mi s učením a postará se o mě. Teta Emilie neměla svoje děti a opravdu toužila po někom, kdo by jí byl blízký. Mamka i babička souhlasily.

A tak jsem se přestěhoval k tetě Emilii. Mamka a babička nás občas navštěvovaly. A opravdu s Emilií se mi žilo mnohem lépe. Měla slušný důchod, mohl jsem normálně chodit do školy a nemusel pracovat. Naučila mě vařit české jídla a dokonce i šít na stroji. Školu jsem zakončil s vyznamenáním a šel na Masarykovu univerzitu studovat práva.

Teta Emilie mi pořád opakovala, že jakmile dostuduji, napíše na mě svůj byt v závěti. Tvrdila, že mě má ráda jako vlastního a jsem pro ni rodina, takže mi chce pomoci. Jenže všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než kdokoli čekal. Na třetím ročníku jsem poznal Ivetu.

Byla nádherná a inteligentní. Bylo to oboustranné a rozhodl jsem se, že chci být s ní napořád. Když se to teta Emilie dozvěděla, spustila velký rozruch. Prý Iveta chce jen můj majetek, že mě nemiluje doopravdy.

Dala mi na vybranou buď Iveta, nebo byt. Přirozeně jsem to s Ivetou řešil. Navrhla, bychom se klidně rozešli, jestli je pro mě byt tak důležitý, ale zároveň byla ochotná žít se mnou klidně i v malém podnájmu, tak moc mě měla ráda. Nakonec jsem zariskoval a zvolil jsem lásku. Teta Emilie se mnou přerušila kontakt. Zůstal jsem bez bytu, ale s milovanou ženou.

Letos slavíme desáté výročí svatby. Máme dvě děti a naše láska je silnější než kdykoli dřív. S každým uplynulým rokem si více uvědomuji, že jsem udělal správné rozhodnutí.

Někdy v životě dostává láska ty největší zkoušky. Ale pokud dokážeme zůstat věrní svým hodnotám a dělat to, co považujeme za správné srdcem, může nám život nakonec přinést to, co je opravdu nejcennější.

Rate article
Add a comment