Když jsem byla malá, matka a otec se neustále hádali. Měl problémy s alkoholem a… milenkou. Tehdy jsem moc nechápala, co se děje, ale cítila jsem se hrozně.
Matka neustále plakala a před ostatními předstírala, že je s ním šťastná. Takže když jim řekla, že se rozhodla rozvést, všichni byli velmi šokováni. Já jediná jsem to vzala s klidem a dokonce jsem byla tajně ráda, že je konec. Abych byla upřímná, možná jsem svého otce neměla moc ráda, protože jsem od něj nikdy nedostala žádnou náklonnost. Neustále na mě křičel a doma to bylo peklo.
V jednu chvíli se odstěhoval ke své milence a později jsme zjistili, že s ním vydržela jen pár měsíců.
Když jsme zůstali jen s mámou, uklidnila se, a i když pracovala ve dvou až třech zaměstnáních, abych o nic nepřišla, nestěžovala si. Viděla jsem, že je to pro ni těžké, a snažila jsem se nerozčilovat.
Téměř dva roky po rozvodu mě seznámila s Michaelem.
Představila mi ho jako svého přítele a řekla mi, že s námi občas chodí na večeři a chodíme na procházky. Zpočátku mě společnost cizího člověka nijak neokouzlila, ale brzy jsem si uvědomila, jak úžasný člověk to je.
Mišo se ze všech sil snažil, abych ho měla ráda, a my tři jsme vedli klidný a šťastný život.
Maminka už tolik nepracovala a trávili jsme spolu více času. poprvé v životě jsem pocítil lásku a péči svého otce…..
Moje narozeniny jsme slavili s ostatními dětmi a rodiči, bylo to zábavné a nezapomenutelné. a můj vlastní otec se o mě nezajímal a ani se neobtěžoval mě celé roky hledat…..
Upřímně řečeno, možná nebylo o čem mluvit – byli jsme tak daleko od sebe, že nebylo o čem.
Nepozvala jsem ho na svou svatbu, neřekla jsem mu, že má vnučku.
Máma a Michael se nikdy nevzali, ale možná to ani není potřeba, jsou pořád tak zamilovaní, klidní a šťastní.
Skvěle spolu vycházejí, nehádají se o domácích záležitostech a jsou zjevně spřízněné duše. užívám si jejich radosti a děkuji jim za všechny hezké vzpomínky, které jsme za ta léta nashromáždili!
Mějte se dobře a zůstaňte zdraví! Mám vás rád!
