Vychovala jsem sobecké lenochy — a teď nevím, jak dál žít
Zdá se, že jsem dosáhla bodu, kdy chci křičet do celého světa: „Kde jsem udělala chybu? Proč se mi tohle děje?“ Mým dětem je 11 a 15 let — synovi a dceři — a já nejsem jen unavená, jsem vyčerpaná na doraz. Nerozumí mi, nerespektují mě, jen vyžadují a manipulují. A já, samoživitelka, na které všechno visí, už to nezvládám. Ani psychicky, ani fyzicky.
Téměř deset let táhnu rodinu sama. Když bylo Adéle čtyři roky a Jakubovi rok, jejich otec odjel „za prací“ do Německa a… zmizel. Jako by se po něm země slehla. Postupem času jsem slyšela zvěsti: žije v Berlíně, má novou manželku, děti, a samozřejmě na nás nemyslí. Rozvod jsme vyřídili na dálku. Od té doby nevolal, nepsal, nezajímal se, jak jeho děti rostou.
Adéla si všechno pamatuje. Jak táta odcházel, jak maminka plakala v noci. Zlobí se na něj až do morku kostí. Jakub otce zná jen z fotek — a to je vše. Občas se ptá: „Mami, přijede někdy?“ — a v očích má tolik naděje, že se mi svírá srdce.
Nejbolavější je, že teď — po letech — vidím, jak se z nich stávají lidé, které jsem nikdy vychovat nechtěla. Adéla drze odsekává. Podezřívám ji, že kouří — v pokoji je cítit kouř, oblečení smrdí, ale ona jen mávne rukou: „To spolužáci, od nich to mám.“ Do školy chodí tak napůl, na poznámky učitelů nereaguje. Každá prosba o pomoc doma končí výbuchem nebo větou: „Proč zrovna já?!“
Syn je zatím mladší, ale okouká chování od sestry. Odmítá plnit povinnosti, je podrážděný, vzteklý. Ani odnést odpadky bez fňukání nezvládne. Ve škole mu známky rapidně klesly. Učitelé si stěžují, že je apatický, nevnímá pokyny, učení ho nezajímá.
Pracuji na dva úvazky. Přicházím domů padlá únavou, a čekají mě hádky, řev a nepořádek. Chápu — puberta, hormony, hledání sebe… Ale i já mám své meze. Jediné, co po mně chtějí, jsou mobily, brambůrky, peníze a zábava. Všechno hned. A co pomoc? Co úcta?
Přiznávám se se studem: rozmazlila jsem je. Když byli malí, snažila jsem se kompenzovat absenci otce. Kupovala jsem věci, které jsme si nemohli dovolit. Trávila s nimi každou volnou chvilku. Z
