Rozdíl mezi koprem a petrželí poznáte jen na štítku v obchodě! A třešně jste jen v džemu viděli! zamručila uražená sousedka Jarmila.
Já, Václav, a moje žena Věra přijeli na naši chalupu v obci Červená Lhota. Koupili jsme ji na podzim a teď jsme se rozhodli vše doptat do pořádku. Dům byl pěkný, i když zima málo hřeje, ale se zahradou a vším ostatním bylo toho ještě hodně.
Stará zahrada potřebovala zázrak. Novou saunu jsme už objednali, za týden ji přivezou a postaví, jen místo musíme vybrat.
Rovněž plánujeme přístřešek na prádlo, dřevěnou chýši a altán u sauny. Děti slíbily, že přijedou a pomůžou s čímkoli.
Je tady klid, můžeme tu žít celý rok. Jsme už důchodci.
Prohlédl jsem sklep, stačí jen vyměnit dveře.
Já jsem se podívala na zadní terasu. Pamatuješ, mluvili jsme o altánku? Není k ničemu. Na terase máme velký kulatý stůl a staré židle.
Jen je potřeba je ošlechtit, vydrží ještě sto let. A výhled do zahrady. Budeme si tam čajovat a užívat si. I tam musíme vyměnit dveře, mám pocit, že někdo byl v domě v zimě nebo nedávno.
Takže nejdřív dveře. Všechno uděláme na zadním dvoře, aby to nebylo z ulice vidět a aby to vypadalo hezky. Před domem bude louka a květiny.
Květiny už jsou, jsou to víceletky, jen je třeba rozmyslet, co kde zasadit. Možná něco přesereme, ale letos to necháme tak.
O týden později dorazila sauna, přijeli děti a začalo úpravy pozemku. Zastavila se sousedka Jarmila, aby se seznámila, její vnoučata se po celém pozemí točila.
Máte vnoučata?
Ano, přijedou.
Proč stavíte tak vysoký plot? My s kamarády žijeme bez plotů.
Bez plotů? Co tu pak bylo? Právě jsme ho rozebrali. Plot byl, jen spadl. Vám to nevadilo, ale nám pořádek souvisí. A nebojte, neodebrali jsme vám žádné metry. Plot stojí přesně na hranici pozemku.
Nebude tam branka? Vždycky jsme měli průchod.
Myslíte mezi námi? To není v plánu. Vstup jen z ulice.
A co děti, naše i vaše? Vidím, že jste káceli jabloně, děti je milovaly.
Nekáceli, jen jsme je ořezali a vyčistili. Nové jsme zasadili. A vaše děti ať si po vašich jabloncích lezou.
Všechno u vás je nové. Proč pak ke stěně plotu sázet keře?
Keře jsou jen pro ozdobu!
Jarmila odešla, ale brzy se vrátila s dalšími otázkami. Její vnoučata i tak skákala po Věrině a Václavově zahradě, dokud jsme nepostavili nové brány.
Usadili jste se tu pořádně, zopakovala sousedka. Budete tu v zimě také bydlet?
Čas ukáže.
Proč jste zavřeli brány? Děti tu vždycky míč házely, bylo to pohodlné a rovné. Na silnici jsou auta, tady je bezpečně.
Mám vše obsazené záhony, ne jako vy. Vy rozpoznáváte kopr od petržele jen podle štítku. A jen v džemu jste třešně ochutnali. Přátelství s námi je nutné.
Brány jsme zavřeli před cizíma očima, aby vaše vnoučata neměla volnost. Před dvěma dny se nám podařilo pustit naše slepice, ale žádnou jsme nenašly.
Máte také slepice? Takže jste se rozhodli tady žít?
Už tu žijeme.
Na konci srpna jsme oslavili narozeniny Václava. Přijeli děti i vnoučata, celá rodina se sešla. Muži grilovali maso, ženy připravovaly saláty a natřely stůl na terase.
Přišli jsme vás pozdravit jako sousedy, takhle už dříve, bez pozvání. Jsme přece sousedé, děti to vědí už od rána.
Jste připraveni, hosté jsou tu, tak je čas na oslavu. Děti se budou bavit společně. Už je čas se s vámi přátelit.
Takže jsme vás nepozvali. My máme jen rodinnou oslavu. Naše vztahy jsou sousedské, ne rodinné.
Možná jednou to bude, děti vyrostou, možná se i oženíme, odpověděla Jarmila s úsměvem.
Ať jí co říkají, ona se neodradí a pokračuje. Vnoučata všude lezla, po jabloncích i hruškách, vyšplhala se na střechu sauny, ale nepadla. Pak je zaujaly kameny kolem domu, některé z nich házeli do nafukovacího bazénu. Nezaznamenali jsme to hned. Děti vyběhly s radostným výkřikem, když se z bazénu rozpršela voda.
Už se blíží podzim, bazén je čas sbalit, řekla Jarmila. Děti se pobavily.
Je čas domů!
My se ještě neseděli, děti jsou hladové. Ať se všichni sejdou ke stolu!
Oslava byla narušena, ale další už byla za rohem. O týden později přijely děti znovu, oslavili jsme třicet pět let společného života. Někdo hned zamkl brány později se ukázalo, že to byl jejich nejmladší, sedmiletý vnuk.
Slyšeli jsme, jak někdo tluče na brány. Celá rodina předstírávala, že se nic neděje. Vůně šašlíku a čerstvosti zaplnila vzduch, byl chladno.
Kdy nás v městě čekají?
Zatím to nevíme. Podzim je před námi, uděláme sklizeň, pak uvidíme. Jablka jsou letos výborná. Líbí se nám tady vše kromě sousedky, ale ona nám nebrání. Naučili jsme se, jak se s ní vypořádat.
Všichni se zasmáli. Hosté odjeli, zůstali jen já a Věra. Přichází podzim, pak zima Zkusíme to. Když to nevyjde, vždy se můžeme vrátit do našeho městského bytu v Praze.
A sousedka Jarmila odjela. Zjistili jsme, že má s vnoučaty čas do školy. Dcerka si nevedla, babička ji bude pomáhat. Václav a Věra si povzdechli úlevou. Kdo by chtěl takové zvláštní sousedy…
Co si o tom myslíte? Dejte like a napište komentář.
