Moje budoucí budoucí tchyně je skutečná dáma.... Těmito slovy bych vlastně mohla příběh ukončit, protože jsem do této věty vložila veškerou svou bolest, ale pro přehlednost budu pokračovat . Každý večer jsem přišla z práce domů a prostě se zhroutila na pohovku. Představte si, jak moc jsem v takových chvílích chtěla svému chlapovi něco uvařit….. Jednoho dne jsem vešla do domu a slyšela jsem, jak telefonuje. Zřejmě právě začal:
– Ano. Mami, ahoj. Ano…, ano… Ne, ještě jsem nejedl! Právě přišla, něco uvaří, až si trochu odpočine. Ano, samozřejmě, že mám hlad, právě jsem snídala. Hlad není konec světa, mami, já to zvládnu. Takže… zveš mě?
Byla jsem tak naštvaná, že jsem během tohoto rozhovoru ani nic neřekla. Jen jsem tam stála se zaťatými pěstmi. A on, když položil telefon, řekl s nevinným úsměvem a vyskočil:
– Maminka nás zve na večeři a začala vyjmenovávat všechna jídla, která čas od času uvařila. Chtěla jsem jí říct všechno, co si o ní myslím. A jako dezert monolog na téma
Proč se nesmí jíst před spaním.
Ale… Připravila jsem se, nalíčila a šly jsme na večeři.
Ale to byla poslední kapka a pak jsme se rozešli.
Teď jsem vdaná. Oba pracujeme a jsme hodně unavení, takže se ve vaření střídáme. Díky tomu je u nás doma klid a harmonie.