V životě se všechno vrací… Manžel požádal o rozvod a vrátil se k bývalé!
Myslela jsem si, že jsem mistryní v hře jménem láska. Ale život mi dal krutou lekci: každá akce má své důsledky a dříve či později přijdete na řadu a musíte platit.
Vdala jsem se v 25 letech – ani příliš brzy, ani příliš pozdě. Touha vyhnout se návratu do rodného maloměsta, kde je každý váš krok pod drobnohledem, mě přiměla zůstat v Praze. Tady jsem si mohla užívat anonymitu, o které jsem dlouho snila.
Přítel kamarádky…
Byl to Petr. Vysoký, hnědooký, byl partnerem mé školní kamarádky Jany. Ale to ve mně jen podněcovalo touhu ho získat. Zdálo se, že Petr také nebyl proti flirtování za Janinými zády.
Tak jsme začali nezávazně randit, i když byl ještě s Janou. Nikdy jsem se neomezovala v seznamování a on o tom věděl. Petr věděl, že není jediným v mém životě, ale ani on nebyl svobodný, že?
Jednou mě Petr uviděl vystupovat z auta jiného muže. Počkal, až odjede, a pak ke mně přišel s tím, že si musíme promluvit. Řekl, že mě nechce s nikým sdílet a že si mě nedokáže představit s někým jiným. Navrhl, že opustí Janu a začne se mnou nový život. Ta představa se mi zalíbila, navíc to řešilo otázku bydlení a navíc to byla pomsta vůči naduté Janě.
Začali jsme spolu žít, ale po pár týdnech mě to začalo nudit. Chtěla jsem změnu a vzrušení. Uvědomila jsem si to, když jsem náhodou potkala Igora – jednoho z bývalých přátel, se kterými jsme si užili spoustu legrace. Šli jsme na kávu, uvolnili se a skončili v jeho bytě. Bylo to zábavné a osvěžující. Za dva týdny jsme to zopakovali a tak začala naše tajná setkání pro potěšení, bez závazků.
Postupně jsem se vrátila ke starému způsobu života, potkáváním různých mužů. Nakonec jsem nechala Petra s lístkem, kde stálo: “Už s tebou nechci žít.” Jednoduše, bez vysvětlení.
Nečekaný zvrat…
Měsíc na to jsem zjistila, že jsem těhotná. V panice jsem se vrátila k Petrovi. Když zjistil, že čekáme dítě, navrhl manželství. Souhlasila jsem, necítila jsem šílenou vášeň, ale považovala to za nejmoudřejší a nejjednodušší řešení. Navíc to znamenalo, že se vyhnu návratu do nudného maloměsta.
Rok po narození syna jsem znovu otěhotněla – další chlapec. Péče o dvě malé děti a domácnost mi zabrala veškerý čas. Petr hodně pracoval, byl ambiciózní a často zůstával v práci dlouho do noci. Možná se jen snažil vyhnout návratu domů k podrážděné manželce a hlučným dětem. Nebyla jsem příjemnou společností: unavená, podrážděná, bez volné chvíle. Čekala jsem na Petrovo návrat, jen abych si mohla začít stěžovat.
Ale… musela jsem za to zaplatit.
Možná se ptáte, kdo je otcem mého staršího syna? Petr nebo někdo z mých bývalých? Považovala jsem to za nepodstatné. Možná to byl Petr, možná ne. Sama sobě jsem říkala: „Každý dělá chyby, byla jsem mladá, nebylo to úmyslné…“
Do dnešního dne netuším, kdo je otec mého staršího syna, a pravděpodobně to nikdy nezjistím. Všichni věří, že je to Petr – on sám, syn i naši blízcí.
Ale má to smysl, když Petr stejně přestal o děti pečovat? Nebylo to proto, že by pochyboval o otcovství. Jednou večer, když bylo dětem 4 a 2 roky, jsem přišla domů a našla jsem lístek: „Podal jsem žádost o rozvod. Mezi námi to nefunguje.“
Rozvedli jsme se. Teď vychovávám děti sama. Petr platí alimenty, které sotva stačí. Aspoň nám nechal byt – bydlet v něm, dokud děti nebudou plnoleté.
A Petr se nakonec oženil… s Janou. A teď čekají prvního potomka.